Některé střechy se rozdělí na tři části a poté se za doprovodu hučení motorků a napínání kabelů nakonec schová do kufru o velikosti sloního zadku. Auto pak vypadá jako kříženec elegantního kupé a obézního dělníka. Všichni je tak vyrábějí: Mercedes, Peugeot, Ford, Volvo, Opel, Daihatsu, Lexus, Volkswagen, Nissan, Mitsubishi… a sklízejí různě velký úspěch. Nicméně poprvé, když jsem se rozhodl stáhnout střechu u Renaultu Megane CC, jsem poznal, že na to Renault kápl. Střecha složená ze dvou dílů je úžasně jednoduchá. Kabely a dráty po celé konstrukci nahradil mechanismus, který je jednodušší než u průměrného sportovního vozu s plátěnou skládací střechou. Když jsem si podruhé uvědomil, že Renault vyhrává na plné čáře, vrátil jsem se k němu a spatřil postaršího souseda, jak jej obdivuje. Byl v rozpacích, když viděl, jak jsem otevřel dveře bez zjevného odemykání. Pak jsem ho ještě ohromil tím, jak jsem postupně zvedal pevnou střechu tohoto elegantního kupé a pak ladně zmizel uvnitř auta. Měl jsem to štěstí, že jsem dostal příležitost si vyzkoušet ten nejlépe vybavený model Privilege, který se svou tmavě modrou metalízou v kombinaci s krémově béžovým koženým interiérem vypadal opravdu skvěle. Na šestý rychlostní stupeň v rychlosti 50 km / h při 1 000 rpm jel vcelku dobře, přičemž jízdu nedoprovázel o nic větší hluk větru, než byste od auta s pevnou bezsloupkovou střechou čekali, natož pak takovou, která se stáhne pouhým stisknutím tlačítka. Výmoly v něm bohužel celkem ucítíte a při přejezdu přes retardéry také nebudete zrovna jásat. Něco takového však od sportovního kabrioletu pro čtyři pasažéry můžete čekat.
60%