Audi A6 Avant jsme měli možnost otestovat hned v několika verzích - diesel 2.7 TDI a benzín 3.2 V6 s náhonem na přední kola a šestistupňovým manuálem, benzíny 3.2 V6 a 2.4 V6 s náhonem na přední kola a sedmistupňovou převodovkou Multitronic. K tomu, aby to bylo kompletní, mi ještě chyběly modely 2.0 TDI a 2.7 TDI Multitronic, ty ale bohužel v ten den nebyly k dispozici. Vzduchové odpružení s nastavitelnou světlou výškou (vyvinuté na starších modelech Allroad) patří mezi volitelné položky. Stejně tak mezi nimi najdete i zadní LED světla (u kterých vám nikdy nepraskne žárovka) a adaptivní tempomat s radarovým snímačem, s jehož pomocí můžete nastavit nejen rychlost vozu, ale také vzdálenost, kterou si má vůz udržovat za vozidlem, které jede před ním. Systém zaznamená, že jste příliš blízko, i když vzdálenost nenastavíte, a v takové situaci zařídí, že se brzdové destičky posunou o něco blíž ke kotouči, díky čemuž v případě krize zabrzdíte podstatně rychleji. Další inovací je stabilizační systém pro přívěsy, který automaticky srovná vůz i přívěs do jedné linie, pokud by se začal z ničeho nic houpat. Ve všech verzích má Audi A6 Avant stejnou automatickou parkovací brzdu jako sedany A6 již v základní výbavě. Pomocí malé klapky ji spustíte i vypnete - což můžete udělat i sešlápnutím brzdového pedálu. Teď ale k dojmům z řízení. Britský online magazín nové 2.7 TDI ohodnotil velice kladně. Rozhodně se jedná o zajímavé auto - je levnější než model 3.0 V6 TDI, který je dostupný pouze s převodovkou Tiptronic a systémem náhonu na všechny kola zvaným Quattro, a přichází buď s šestistupňovým manuálem nebo sedmistupňovým automatem Multitronic CVT. Šestistupňový manuál utáhne na šestku 50 km / h při 1 000 rpm, což je skoro stejně jako u pětistupňové převodovky Fordu Focus 1.6 TDCI a zhruba o 5 km / h méně než u šestistupňových modelů 2.0 TDCI od Fordu či Groupe PSA. Zpočátku se řízení zdá až příliš lehké, ale v průběhu jízdy docela ztuhne. Pokud na něj moc tlačíte, můžete se setkat s nedotáčivostí - to byste ale museli do zatáčky vjíždět v opravdu vysoké rychlosti. Co je však zklamáním, je neohrabanost řadící páky. To se lišilo vůz od vozu (zkusil jsem dva modely 2.7 V6 TDI) a u šestistupňového benzínu 3.2 V6, který jsem řídil poté, to bylo ještě horší. Motor má nádherný zvuk, který se příjemně poslouchá, ale mezi druhým a třetím rychlostním stupněm zněl přímo ďábelsky. Sedmistupňová převodovka Multitronic s páčkami na volantu je na tom mnohem lépe. Umožňuje čisté podřazování při vjíždění do zatáček nezávisle na tom, zda ji ovládáte manuálně nebo za vás necháváte pracovat automat. V tom spočívá krása sedmi rychlostních stupňů. Narozdíl od automatů se čtyřmi nebo pěti stupni se tu nikdy nesetkáte s tím, že by vůz podřazoval uprostřed zatáčky nebo že byste se zasekli na nevhodné rychlosti. Vždy máte zařazenou tu správnou rychlost. Tak jako u modelu A4 z roku 2005 se jedná o rychlé duo převodovky a motoru. Příjemným překvapením byl benzín 2.4 V6 Multitronic, protože vám díky sedmistupňové převodovce umožňuje naplno využít každý kilowatt, který vám jeho motor dokáže poskytnout. Takže si můžete skutečně užít ne tak agresivní a mnohem příjemnější jízdu než v kombinaci s 3.2 litrovou jednotkou, a to i bez náhonu na všechna čtyři kola a sportovního odpružení. Takže se jedná o lepší verzi A6 - rozhodně mezi ostatními nijak nezaostává. Jediná výtka se týká řazení u některých verzí s šestistupňovým manuálem, ale věřím, že na to se společnost Audi v případě produkčních vozů zaměřila.
80%