Ojetý Opel Astra H (2004-2009) – boj s nechtěným dědictvím

Představte si, že budete dědit. Někdy je ta představa příjemná, to když po vzdáleném a neznámém příbuzném máte obdržet slušný majetek. Jindy jde o smutnou historii, když vás předtím opustí někdo z vašich nejbližších, přátel nebo známých.

Na dědictví může být nejhorší, když po svých předcích zdědíte špatné jméno. Očistit jej, to dá, věru, fušku. A v automobilovém průmyslu navíc pěkný hendikep.

Přesně takový je příběh vozu Opel Astra H.

Nepřízeň sudiček v globálním světě

Se špatnou pověstí svého pradědečka, jímž by se dal označit model Opel Kadett a který proslul svou „spolehlivostí“, se potýkal vůz Opel Astra třetí generace docela dlouho. Jeho přímý předchůdce, Opel Astra druhé série G se sice pošramocené jméno snažil očistit, seč mohl, nicméně byla to právě třetí modelová řada, která měla zákazníky přesvědčit o tom, že špatné renomé je definitivně minulostí.

Kariéru se Opel Astra H (jak je auto vyráběné v letech 2004 až 2009 označované) pokusil nastartovat v září roku 2003 na autosalonu ve Frankfurtu. V lednu 2004 opustily pak brány modernizovaných podniků nejen v německé Bochumi, ale i v britském Ellesmere Port a belgických Antverpách první kousky tohoto německého výrobce, jehož mateřská automobilka, americký koncern General Motors, v té době vůbec netušila, že o pět let později bude mezi zájemci o její koupi i kanadsko-rakousko-ruské konsorcium firem. Pro „pořádek“ dodejme, že automobily Opel se v Británii prodávají pod značkou Vauxhall a v USA jako Saturn. Inu, globalizace v praxi. Autobazar Autonoto.cz nabízí velké množství vozidel Opel všech modelů.

Bohatství v rozličnosti…,

Designéry ani konstruktéry Opelu už asi nebavilo pořád se dívat se na vzdálené zadky svých věčných konkurentů, jimiž je nižší střední třída, kam Opel Astra H patří, doslova zavalená. Zejména prodejní úspěchy Fordu Focus a VW Golf V. jim pěkně dlouho ležely v žaludku.

Tvůrci sice vsadili na nové a netradiční návrhy, na odlišnost a změnu, ale o revoluci se hovořit nedá. Výsledkem oproti předcházející generaci (Opel Astra G) je novinka s rozvorem dlouhým 2 614 mm, nabízející kombinaci oblých a ostrých hran v jednoduchém sportovní stylu. Pozornost zcela jistě upoutá široká chromovaná lišta masky s výrazným logem uprostřed, příď s dvojitými předními světlomety, které – stejně jako ty zadní – mají dynamický tvar kosočtverců, po stranách zaoblených. Celkově atletickou siluetu vozu zvýrazňuje rafinovaně skloněné zadní okno svažující se k pátým dveřím auta. Díky poměrně úzkému otevírání kufru vypadá Astra H sice velmi atraktivně, bohužel právě malá šířka pátých dveří znemožňuje převážení širších předmětů. Zavazadelník třídveřového GTC má objem 340 l, pětidvéřového 375 l, kufr kombi a sedanu pojme 490 l. Zkrátka turbogenerátor jaderné elektrárny se dovnitř nevejde. Což je docela škoda.

Zákazníci dostali na výběr z několika verzí karosérie. Zpočátku, na jaře 2004, byl na trhu pětidveřový hatchback, už o půl roku později se dočkali i zájemci o rodinné kombi (dostalo jméno Caravan). V roce 2005 byl odhalen třídveřový míšenec hatchbacku a kupé s názvem GTC, od roku 2006 se po silnicích začalo prohánět i atraktivní kupé kabrio Twin Top. Pestrou nabídku uzavřel v rámci modernizace v roce 2007 sedan. Kombíky i sedany jsou postaveny na prodloužené platformu hatchbacků.

…jednoduchost ve stylu

„Kupředu, zpátky ni krok“, bylo kdysi heslem jednoho neslavného převratu. Ne, u Astry H se „takovéto“ revoluce opravdu bát nemusíte. Interiér působí svěžím dojmem, možná ne až tak luxusním, nicméně seriózním. Už samotný vstup dovnitř je díky dveřím otevíraným doširoka, dostatečně pohodlný. Vnitřek vozu je prakticky uspořádaný, dostatečně prostorný, možná by mohl být ještě více vytuněný. Dalo by se říct, že prim hraje jednoduchost, nenáročnost a až německy strohá skromnost. Snad jen palubní desku trochu zkrášlují přístroje s chromovanými rámečky a zajímavě stylizovaný dekor černé, stříbrné nebo šedé barvy.

Kvalita materiálů použitých v interiéru je standardní, nijak nevyčnívající, ale rozhodně ne podprůměrná. Snad jen čalounění sedadel by mohlo vydržet o pár tisíc kilometrů víc. Rozmístění ovládacích prvků je dobré, ergonomické a srozumitelné, ovládání audiosystému i palubního počítače usnadňují tlačítka umístěná přímo na volantu.

Poněkud zamrzí malý počet odkládacích prostor. Trochu nezvyklé je ovládání blinkrů pomocí dotykové páčky – překvapí jednak jejich funkčnost pomocí pouhého ťuknutí, jednak jejich vyšší umístění.

Zájemce o koupi vozu rozhodně nečeká žádný kostlivec ve skříni v podobě pazvuků, vrzání, skřípotu nebo špatně slícovaných dílů. Vše jak má být.

Není všechno zlato, co se třpytí

Volant nastavitelný výškově i podélně a dostatečně tuhá sedadla se solidním bočním vedením uspokojí většinu řidičů. Nespokojená menšina si může vyzkoušet posezení na sportovně laděných sedadlech (Sport a Cosmo), popřípadě projet se v poměrně vzácném exempláři Opel Astra OPC. To je vůz poháněný přeplňovaným motorem 2.0 Turbo s výkonem 177 kW, jehož součástí jsou i kožená sportovní sedadla Recaro.

I v základní výbavě najdete samozřejmosti typu centrální zamykání, klimatizace, ABS, dva airbagy, elektrické ovládání předních oken a interaktivní podvozek IDS. S vyšší výbavou majitelé získali například samonatáčecí světlomety, integrovaný navigační systém, tempomat atd.

Jádro pudla je v tom, že elektronika vozu je současně radostí i starostí. Majitelé vozu si oprávněně stěžují na potíže s klimatizací, s blinkry, na poruchy dálkového ovládání centrálního zamykání i na ovládání palubního počítače i rádia na volantu.

Co se bezpečnosti týče, tak pětidveřový hatchback Opel Astra H podstoupil nárazové testy EuroNCAP v roce 2004. Při čelním nárazu získal vůz pět hvězdiček a 34 bodů, také děti i spolujezdci mají přiměřenou ochranu. Horší je to s ochranou chodců při střetu, ti by měli při zahlédnutí Opelu Astra třetí generace raději zpozornět.

Motory a jízda? Každému dle jeho gusta.

Nabídku zážehových motorů nejprve představovaly slabší jednotky 1.4 l 16V Twinport s variabilním sáním a s výkonem 66 kW a 1.6 l 16V s výkonem 77 kW a později 85 kW. Jsou ideální na kratší vzdálenosti, ale na dynamickou jízdu po dálnici nestačí; navíc u nich ve vyšších roste spotřeba i hluk.

Kdo si chce užít rychlejší jízdy, může sáhnout po přeplňovaných motorech 1.6 Turbo, popř. 2.0 Turbo ve verzích 125 a 147 kW. Jsou živé a pružné, ochotně reagují na sešlápnutí plynového pedálu, ale nepotěší spotřebou. Adrenalinové šílenci, blázni a sebevrazi potěší již výše zmíněná vymazlená ostrá sportovní verze OPC se 177 kW.

Mezi diesely vynikají tiché a úsporné motory 1.9 CDTI 8V s výkonem 88 kW a s kroutícím momentem 280 Nm. Jsou výsledkem spolupráce GM a Fiatu, mají zrychlení z nuly na sto za 10,4 s a dosahují nejvyšší rychlosti 196 km/h. Dobrá volba je tentýž motor1.9 CDTi – v základní varianta 74 kW spojený s šestistupňovou manuální převodovkou.

Když už jsme u převodovek: vyhněte se kouskům s automatickou převodovkou typu Easytronic se sekvenčním řazením, opotřebuje se nečekaně rychle, často nepřežije ani 100 tis. km.

Jízdní vlastnosti Opelu Astry H lze charakterizovat jako předvídatelné, dobře čitelné a bezpečné. Odpružení odolného podvozku hatchbacku je tužší, ale sportovní vůz to není.

Na druhé straně podvozek s názvem Flex Plus (označovaný také jako IDS Plus), který bylo možné dokoupit za příplatek, poskytoval automatické adaptabilní odpružení a řidič mohl nastavit Astru do sportovního módu. Zadní jednoduchá vlečená náprava si hravě poradí i s povrchem silnic horších než u nás.
Na závěr lze s klidem říct, že celkový poměr cena/výkon je u modelu Opel Astra H opravdu příznivě vyvážený a v segmentu nižší střední třídy je to vůz, který se za své jméno už dávno nemusí stydět.

Na co si dát pozor:

• na poruchový turbodiesel 1.3 CDTI se šestistupňovou manuální převodovkou: má nízkou životnost, nízký výkon a vysokou spotřebu oleje;
• na tradiční bolest Opelů – korozi výfuku;
• na vůli stabilizátoru na přední nápravě,
• na časté závady elektroniky.