Ojetý Mini Cooper 2. generace aneb 3x E (elán, elegance, euforie)

Jste mladí a často se dobře bavíte? Bavíte se rádi? Pokud ano, je to dobře. Není nad to, když si člověk užívá života plnými doušky. Každý z nás je mladý jen jednou. Až přijde stáří, už to není tak nějak ono. Dech se začíná krátit, naopak každá cesta do obchodu a zpět je tak nějak delší. Ale nic není ztraceno!

Schody jsou vyšší a důchod nižší. Reklamy hovoří jasnou řečí: pokud jste muž, tak zaručeně máte problémy s prostatou, pokud žena, tak s inkontinencí. Počet vnuků, kteří potřebují přilepšit na úkor prarodičů se zvyšuje, zatímco počet akcí, při kterých byste si mohli vyhodit z kopýtka, snižuje. Ale dost naříkání. Jak praví Gattusovo rozšíření Murphyho zákona: Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Pokud jste jedním nebo jednou z těch dříve narozených, ale víte, že nepatříte do starého železa, máte šanci dokázat, že věk je jen číslo. Braňte se nudě, zahálce, trudomyslnosti, apatii a splínu, ať už je vám 15, 25, 37, 48, 55, 79 nebo 115. Pryč s prokrastinací a leností. Zbavte se všednosti a průměrnosti. Odpor není marný a vy stále ještě nemusíte být asimilováni pohodlím teplých papučí ani ukolébáním vlídnou přívětivostí Prostřena či Výměny manželek. Vám přece vůbec nejde o to, abyste žili dlouho a blaze, pokud by takový život mělo představovat nekonečné čekání na vytoužený 1547. díl Ordinace v Růžové zahradě nebo na 163. reprízu Četnických humoresek v České televizi.

Těšte se, ještě není vše ztraceno. Záchrana je nablízku. Už přijíždí. Je to Mini Cooper.

Potomek šlechtického rodu

Vzdáleným pradědečkem dnes recenzovaného vozu je malý osobní automobil Austin Rover Mini. Dalo by se říct, že je to povedené dítě dvou šlechticů. Prvním z nich byl britský inženýr, Sir Alexandr Arnold Constantin Issigonis, narozený v řecké Smyrně, což je dnešní turecký Izmir. Je vám to vše jasné, ne?! Byl to muž neobyčejně bystrý, podnikavý a neústupný, což mimo jiné dokazují dva jeho známé citáty: „Veřejnost neví, co chce. Mým úkolem je jí to vysvětlit.“ A ten druhý zní: „Je zbytečné ptát se majitelů aut, co očekávají od nového modelu, protože pokaždé chtějí jen více toho, co už mají“.

Druhým mužem tohoto společného podniku byl designér Leonard Lord, šlechtic nejen svým příjmením, ale i společenským postavením. Oba společně navrhli malý vůz, jehož původním úkolem bylo sestrojit vlastní účinnou zbraň, která by čelila vpádu německých „brouků“. Ne, teď nehovoříme o zpívajících „broucích“, tedy liverpoolských Beatles, o nichž se ví, že začátek jejich kariéry je úzce spjatý právě s Německem. Ve známém přístavním městě Hamburk totiž od srpna 1960 až do podzimu 1962 odehráli asi 300 vystoupení s vystoupeními po různých klubech.

Řeč je samozřejmě o modelu Volkswagen Typ 1, známém pod lidovým označení brouk. Ten se v době, kdy vznikl první Mini Cooper (tehdy ještě pod názvem Mark I Mini), neodbytně dobýval na vrata automobilového trhu nedobytné Anglie. Psal se rok 1959, což bylo pouhý rok poté, co německý koncern vyrobil svého pětimiliontého brouka. Je paradoxem doby, že britští farmáři až do samého roztrhání těla bránili vlastní políčko před invazí cizího druhu tak dlouho, až mu nakonec sami ochotně vydali i ten poslední kousek kdysi úrodné země. Přišel rok 1994 a německý koncern BMW ochotně převzal celou skupinu Rover Group a s ní milostivě i značku Mini pod svá ochranná křídla (či snad krovky?).

Anglický gentleman

Mini Cooper 2. generace se od svého přímého předchůdce nijak dramaticky neliší. Od svých autorů získal stejné označení, jaké nese rychlostní komunikace spojující Ostravu s Frýdkem-Místkem – R56. Na rozdíl od ní víte, co od něj můžete čekat. Do vínku totiž dostal perfektní jízdní vlastnosti i kvalitní motor. A samozřejmě i svůj osobitý styl, díky němuž na silnicích bezpochyby nemůže zůstat bez povšimnutí. Svou hvězdnou chvíli, kdy jej poprvé zahlédly tisíce nadšených automobilových fanoušků, si tento třídveřový hatchback odbyl na autosalonu v Paříži v říjnu 2006.

Drobnou zajímavostí 2. generace vozu Mini Cooper je, že jeho výroba v letech 2006 až 2013 probíhala hned ve třech britských závodech. V motorárně Hams Hall nedaleko Birminghamu mu technici pod kapotu namontovali některou z pohonných jednotek, které pocházejí z dílen mateřského bavorského podniku BMW Group. O 135 km odtud jižním směrem, v lisovně ve Swindonu, jej technici vyšperkovali kapotou, dveřmi, bočními plechy a zadními díly karoserie. Celý proces výroby se pak uzavíral v podniku v Oxfordu, kde Mini Cooper dostal fungl nový lak, byl kompletně smontovaný a nakonec otestovaný.

Revoluce? Ne, jen evoluce

Vnější vzhled Mini Cooperu 2. řady žádných převratných změn nedoznal. Ostatně co jiného byste také čekali od vozu ze země, v níž se narodil Charles Darwin?! Znáte přece povahu konzervativních Britů, kteří před krvavou revolucí většinou dávají přednost nudnému tlachání o počasí při odpoledním šálku čaje.

Celková délka modelu činí téměř 3,7 metru. Tím nepatrně vyčnívá z kategorie nejmenších vozidel čili minivozů, což jsou auta menší než 3,5 metru a s objemem motoru do 1 litru. Ovšem Mini Cooper citelněji „vyrostl” již v předešlé generaci, vyráběné v letech 2001-2007, a tak se dá říci, že novinka R56 si v tomto ohledu zas tak dramatickou obměnou neprošla. Koneckonců jde o trend, který následuje se svými modely celá řada současných výrobců automobilů.

Právě z důvodu umístění nových pohonných jednotek a zvýšené přísnosti bezpečnostních předpisů na ochranu chodců je nárůst do délky evidentní zejména v přední části testovaného vozu. Umocnit dojem, že o vysloveně malý automobil se nejedná, se snaží i dosti široký rozchod kol.

Pokud bychom porovnávali vnějšek automobilu s předchozí verzí, tak klíčové poznávací prvky se nemění a lze je rozeznat i poslepu. Vůz si podržel řadu detailů, které podtrhují jeho tradiční identitu. Jsou jimi kupříkladu robustní kola, kryty vnějších zpětných zrcátek uchycených na stopkách v blatníku, případně také bohaté chromování na masce. Elegantní silueta zůstala zachována stejně jako typické krátké převisy. Ostatně charakteristický design, navíc za poměrně sympatickou cenu, je přesně tím důvodem, proč si celá řada lidí hýčká svůj Mini Cooper v garáži i v současnosti.

Drobné změny designu jsou na první pohled zdánlivě nepostřehnutelné, ale jako celek dávají smysl. Novinky se dotkly přídě, která je ještě zaoblenější a je vybavena světlomety elipsoidního tvaru s blinkry integrovanými dovnitř. Nově již světla nejsou zabudovanou součástí kapoty. Také zadní světla jsou poněkud větší. Vůz byl standardně opatřen 15″ litými koly. Kdo zatoužil po jiných, mohl si za příplatek dopřát luxusu šestnácti nebo sedmnáctipalcových elektronů. Stejně tak měl rozmařilý majitel, který chtěl svému autu dodat ještě trochu šarmu navíc, možnost získat za příplatek panoramatické střešní okno nadstandardních rozměrů.

Pořádek jako v anglickém parku

Navzdory kompaktním rozměrům vozu a oproti první generaci poskytuje interiér Mini Cooperu na svoji třídu celkem dost prostoru. Takový pocit se snaží navodit nízké a téměř kolmé čelní sklo. Ale upřímně: vysoké boty z trpaslíka obra neudělají a stejně tak je tomu i v tomto případě. Mini zůstává i nadále mini, pouze řidič při leštění vnitřku čelního skla musí mít ruku dlouhou jako čarodějnice Saxana. Taková je vzdálenost mezi sklem a sedadlem.

Tvář každého řidiče či řidičky určitě rozjasní už jen letmý pohled na palubní desku. Kvalita materiálů i jejich dílenské zpracování dosahují nadstandardní úrovně. Přístrojová deska se dočkala minimalistického designu, použitým materiálem je měkčený plast. Nápaditost, originalita a moderní design jsou zde vyladěny k dokonalosti a tvoří harmonickou symbiózu spolu s konzervativním duchem výrobce. O interiéru lze obecně říci, že obsahuje množství luxusně působících prvků v chromované úpravě. Užitím shodného materiálu na více místech došlo k citlivému sladění celého vnitřku této generace Mini Cooperu.

Kruhové přístroje – tachometr a otáčkoměr – jsou ergonomicky rozmístěné a perfektně čitelné. Zkrátka přehledné. Nebo spíš svou velikostí nepřehlédnutelné. Středovou konzolu a vše na ní má řidič hned po ruce. Důležité prvky jsou lehce ovladatelné a soustředěné do jednoho centra. Snad jen manipulace se svislými ovladači ventilace a topení je poněkud matoucí. Obdobně nepříliš intuitivně dopadlo i umístění ovládání okýnek. To najdete pod řadící pákou. Ale to jsou maličkosti, na něž si rychle zvyknete. Jinak totiž máte pocit, že sedíte v kokpitu omlazeného bombardéru Avro 683 Lancaster. Stačí nakopnout mašinu, vznést se jako pták a už svůj výbušný náklad můžete nemilosrdně sypat na hlavy nepřátelských fricků.

Pohodlí pro tuto bohulibou činnost vám i celé posádce poskytnou nastavitelné sedačky. Tvarem poskytnou cestujícím spolehlivou oporu, avšak mírně problematické je řešení v oblasti ramen. Co je to nedostatek místa, netušíte. Problém nebudete mít ani tehdy, jste-li vyšší postavy. Sportovní sedadla však součástí základní výbavy nejsou a musíte si za ně připlatit.

Zadní sedadla je nutné pro nastupování sklopit. Mezitím je nutné i poněkud krkolomně upravovat i pozici těch, kteří sedí vpředu a posunout je. Jsou-li totiž ve své maximální pozici, nenastoupí do auta pohodlně prakticky nikdo. Dostatečně vstříc v tomto směru vycházejí dostatečně velké dveře, které je možno otevřít až v úhlu 80°.

Standardní součástí výbavy, která se nijak nezměnila, je dvouramenný multifunkční volant. Chcete-li více, za tříramenný si musíte připlatit. Hračičkové se mohou s chutí vydovádět na barevném podsvícení interiéru.

Zavazadlový prostor lze pokládat za jednu z mála slabin tohoto vozu. Jeho objem činí pouze 160 litrů. Nicméně faktem zůstává, že to ani nemá být jeho silnou stránkou a většina zájemců si jej zcela jistě nekupuje s myšlenkou, že v něm bude přepravovat betonové skruže a pětimetrové železné traverzy. Náplastí na tuto „nedokonalost“ může být, že objem zavazadelníku je možné navýšit díky sklopení zadních sedaček až na 670 litrů.

Výkon hodný strojů Jamese Watta

Druhá generace legendárního „minivozítka” staví na 1.6 litrovém čtyřválcovém motoru řady Prince s variabilním zdvihem sacích ventilů Valvetronic, na jehož vývoji se společně s mateřským BMW podílel koncern PSA Group. Jeho architektura je koncipována především s ohledem na snížení nákladů a emisí. Celkový výkon se dočkal zvýšení na 88 kW při 6000 otáčkách za minutu. Vůz nabízí zrychlení z 0 na 100 km/h za 9,4 s a příznivou kombinovanou spotřebu 5,4 l benzínu na 100 km. Jak by řekl milovník psů Zdeněk Srstka: „Je hodný a tichý, ale přitom živý, páníčka poslouchá na slovo, reaguje okamžitě. Není žíznivý ani nedělá loužičky.“

Kdo by chtěl z bombardéru přesedlat na stíhačku (líbil by se vám třeba Spitfire Supermarine?), nechť vyzkouší hot-hatch Mini Cooper S s přeplňovaným čtyřválcem 1.6 16V. Má solidní výkon 128 kW, dokáže zrychlit z 0 na 100 km/h za 7,1 s a zastaví se až na nějakých 225 km/h. Nejsilnější vyráběnou verzí byl model John Cooper Works, rovněž s přeplňovaným agregátem 1.6 16V a s výkonem 155 kW. Dokáže zrychlit z nuly na 100 za 6,5 s a jeho maximální rychlost činí 238 km/h. To jde, ne?!

Těmto obdivuhodným parametrům zdatně sekundují i manuální šestistupňová převodovka s krátkými převody a přesným řazením a také nízko umístěné těžiště vozu. Společně s koly, která konstruktéři umístili v maximální možné míře do rohů vozidla, to vše propůjčuje Mini Cooperu unikátní jízdní vlastnosti. Vůz má nízký moment setrvačnosti a udržuje si dokonalý kontakt s vozovkou. Nechybí výborná odezva přesného a citlivého řízení ani adekvátní a svižné reakce volantu při průjezdu zatáčkami. Kdo miluje motokáry, adrenalin a požitek z jízdy, přijde si na své.

Pro přední odpružení automobilu byl použit systém McPherson. Zadní zavěšení kol je řešeno poněkud netradičně, alespoň v rámci svojí třídy. Uplatnění tady našel vyspělý systém multi-link. Také tuhost karoserie je dvakrát až třikrát vyšší, než jak je tomu běžným zvykem u vozů téže třídy. To zajišťuje zvýšenou bezpečnost automobilu, což patří v dané třídě mezi výjimky. Jak prokázaly NCAP testy v roce 2007, dospělí cestující si mohou vychutnávat pocit z pětihvězdičkové ochrany. K té přispívají tříbodové bezpečnostní pásy s předepínačem a omezovačem síly na předních sedadlech, dále pak čelní airbag řidiče a spolujezdce, boční a hlavové airbagy.

Pokud máme modelu Mini Cooper něco vytknout, pak podotýkáme, že snad jen odezva na sešlápnutí plynového pedálu by nemusela být tak rozpačitá.

Dech života

Mini Cooper 2. generace oceníte především jako poměrně obratné vozidlo na ježdění po městě. Za reálnou je možné označit i výrobcem uváděnou spotřebu v podobě optimistických 5,8 l/100 km.

Takže ať už jste Mr. Bean nebo studentka oboru statistika a analýza dat, ať jste vážený profesor latiny a řeckého jazyka nebo rozjívený mladík rozjíždějící svůj v pořadí již třicátý start-up, ať jste maminka na mateřské dovolené nebo top manažer přední české firmy, jedno máte společné: jste originál. Každý z nás má svůj nezaměnitelný styl. Svou tvář.

A zaslouží si to nejlepší. Potvrďte teorii Alberta Einsteina, že čas je relativní, a vsaďte na nadčasový výrobek. Už neplatí, že když se nudíte, máte si koupit medvídka mývala. Raději si kupte Mini Cooper 2. generace.

Na co si dát pozor

• – drahé náhradní díly i autorizovaný servis
• – před nákupem pečlivě prověřte historii vozu a svoji pozornost zaměřte zejména na opotřebovanost brzd, spojky a podvozkové části vozu
• – není to vůz, který by vám zaručil komfort při dlouhém a náročném cestování
• – malý výběr na trhu s ojetými vozy a vysoké ceny ojetin

Zobrazit nabídku ojetých vozů Mini Cooper