Ojetý Fiat Freemont (2011 – 2016) – uvařeno s láskou

„Co jsem si nadrobil, to si i vypiju..“,

zpívá v kouzelné baladě Zítra ráno v pět Jarek Nohavica. Poněkud jinak to viděli pánové Voskovec a Werich, kteří tvrdili, že „Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře…“. Nejen ve svých písničkách, ale také v divadelních hrách Osvobozeného divadla tak – kromě jiného – reflektují prudký nástup hospodářské krize, který nastal 29. října 1929, v den, který Američané příznačně nazývají Black Tuesday.

Krize přicházejí a zase odcházejí. O globální hospodářské krizi, jejíž začátek souvisel s náhlým prasknutím americké hypoteční bubliny a následným propadem burzovních trhů v USA v roce 2007, jsme se již zmínili v souvislosti s recenzí úspěšného vozu Ford Fiesta 6. generace. Dnešní článek věnujeme dalšímu dítěti zrozenému celosvětovým ekonomickým krachem, jehož dopady byly, a to nejen na automobilový průmysl, nedozírné. Má jméno Fiat Freemont. Fiat Freemont omráčil svět robustním vzhledem, elegantním a prostorným interiérem, novým „fiaťáckym“ naftovým motorem 2.0 MJT s výkonem 125 kW a především super cenou. Ale nepředbíhejme.

Řada automobilek se snažila těžké krizové období překlenout nasazením drastických redukčních diet. Škoda Auto musela osekat pracovní týden z pěti na čtyři dny a sáhnout k nepopulárnímu snížení počtu zaměstnanců (respektive k neprodloužení kontraktu u 4 000 externích pracovníků). Naopak její vlastník, macešský (pardon, mateřský) koncern Volkswagen dostal zálusk na jiného německého výrobce – Porsche a po několika kolech vyčerpávajících jednání jej celý s chutí slupnul jako malinu.

Dalším způsobem, jakým se automobilky snažily překlenout nepříznivé období, kdy zákazníci mají hluboko do kapsy a obchody váznou asi jako saně na pískem posypané trati, byly finanční injekce od vlády. Mezi takto obdarované šťastlivce patřil např. koncern Peugeot-Citroën, který obdržel tento povolený doping v podobě štědré dotace od francouzské vlády, a to v nezanedbatelné výši tři miliardy eur. Na druhé straně japonské automobilky úplně ostrouhaly a od své vlády neviděly byť jen jeden jen. (Pokud se vám zdá předchozí věta poněkud zmatená, připomínáme, že jen je název japonského platidla.) A tak jim nezbylo nic jiného než sushit hubu.

„Bye, bye, Miss American Pie…“

V jiných částech světa zase došlo na známou dětskou hru Škatule, škatule, hejbejte se. Jakmile skončila, z původního stavu před krizí nezůstal na kameni kámen. Změnili se majitelé řady automobilek, změnila se jejich vlastnická struktura, významným způsobem se změnilo i jejich portfolio.

Zajímavou odyseou si prošel například německý Opel, kůň americké stáje GM. Nejprve jej mělo spasit kanadsko-ruské partnerství trojice investorů Magna International (výrobce autodílů), Sberbank (ruská banka) a GAZ (ruský výrobce nákladních vozů). Z prodeje však sešlo a Opel zůstal až do srpna 2017 součástí General Motors. A právě v polovině roku 2017 Opel i jeho britské dvojče Vauxhall převzal francouzský gigant Groupe PSA.

General Motors, to byl podnik, který se v době krize vůbec nerozpakoval, s ničím a s nikým se nemazlil a pěkně po americku se zbavil šesti značek a jen 4 si ponechal. To bylo poté, co v roce 2009 musel požádat o ochranu před věřiteli a požádat americkou vládu o finanční pomoc výměnou za cca 61 % svých akcií. Celkem firma od státu obdržela štědrý příspěvek cca 50 miliard dolarů.

Další automobilka, jejímž původním majitelem byl rovněž General Motors a která se musela s mateřským podnikem rozloučit, byla švédská Saab Automobile. Ta skončila v rukou firmy s názvem NEVS neboli National Electric Vehicle Sweden, jejímiž partnery jsou nyní dvě čínské společnosti. Podobně jako Saab dopadla další švédská automobilka – Volvo – kterou také pohltila další nenasytná čínská firma, tentokrát automobilka Geely.

Poslední velká americká automobilka Ford se musela obejít bez přímé podpory státu. Avšak ještě jedna americká automobilka (mimo GM) dosáhla na státní pomoc. A kromě ní se mohla těšit na fúzi s jiným bohatým výrobcem automobilů původem z Apeninského poloostrova. Byl to Chrysler, k němuž se obsah dnešního článku také nepřímo vztahuje.

Pravá americká pizza

Nejen fúze automobilek, úspěšnějších i těch méně úspěšných, ale v podstatě jakékoliv sloučení průmyslových podniků odjakživa představovaly způsob, jak vyzrát na nepřízeň osudu, jak přestát těžké časy krizí a jak s pomocí synergie optimalizovat výrobní procesy. A samozřejmě jak to natřít konkurenci, která mezitím váhavě přešlapuje na místě. Podívejme se, jak to dopadlo v případě Fiatu Freemont, což byl první produkt spojeného impéria Fiat – Chrysler.

Crossover Fiat Freemont po technické i funkční stránce vychází z modelu Dodge Journey, který spatřil světlo světa v roce 2009 (ano, to byl tentýž rok, kdy Fiat převzal Chrysler). Dodge je značka, kterou Fiat získal společně s koupí Chrysleru. Jeho dvojče se evropským zákazníkům poprvé ve své celé kráse předvedlo na mezinárodním autosalónu v Ženevě na počátku roku 2011. Stále se vyrábí v továrně, která stojí již od roku 1968 v pátém největším městě Mexika, v Toluce.

Nabídka, která se neodmítá

Fiat Freemont je na první pohled bouřlivák i elegán, který zaujme. Za svůj americký původ se rozhodně nestydí a doslova na něj upozorňuje svými poněkud hranatými tvary a impozantními rozměry. Praktičností se hodí pro rodiny, jízdními vlastnostmi pro kovboje, kteří si chtějí vychutnat opravdový požitek z jízdy a nekomplikovaným designem pro drsné rančery. Už na první pohled jde o masivní vůz. Spíše než k MPV by se dal (také díky své délce 4 888 mm) Fiat Freemont s klidem zařadit do kategorie SUV. Od svého amerického předchůdce Dodge Journey se Fiat Freemont liší nižší světlou výšku (cca o 3 cm), 17″ elektrony již v základní výbavě, přepracovanou maskou chladiče, více do středu umístěnými a vodorovně orientovanými směrovými světly a samozřejmě logem nového vlastníka. Drobnou změnu prodělaly i zadní světlomety, nově jsou opatřené LEDkami. Ale jinak se o těchto vozech dá prohlásit, že jsou jako známí Kosí bratři Josef a Václav z večerníčků: tedy jeden za 18, druhý bez 2 za 20.

S Italem v kuchyni

Automobilka Fiat kdysi dosáhla vysoké popularity zejména díky svým menším a do posledního detailu propracovaným modelům, v současnosti však může konkurovat i značkám, které jsou pyšné na svá mohutná přibližovadla. Fiat se v tomto segmentu vypracoval na stejnou úroveň, na níž se nacházejí některé renomované značky, a lze říci, že tímto modelem některé své soupeře z téže (váhové) kategorie v dokonce mnohém převálcoval.

Poděkovat se sluší za vysoký stupeň pohodlí, který Freemont nabízí především na delších cestách po dálnici, za pečlivě odvedenou práci i za citlivé zásahy elektronických pomocníků a rovněž za nízkou spotřebu. Zní to sice jako smuteční proslov na pohřbu někoho, kdo měl za svůj život již několikrát přetočený tachometr, ale opak je pravdou: na Fiat Freemont čekají samé světlé zítřky.

Prohlídku interiéru Fiatu Freemont zahájíme z pohledu řidiče. Na první pohled je zřejmé, že kvalita použitého materiálu se sice oproti jeho předchůdci – Dodge Journey – rapidně zlepšila a na mnoha místech tak najdete na dotek příjemné měkčené plasty kombinované s kovovými prvky. Ovšem co se týče palubní desky a displeje, pravdou je, že jimi tento džentlmen dvakrát neohromí. Především ovládání velkého barevného dotykového displeje, který vévodí středové konzoli a je vybaven vyspělým infotainment systémem, je komplikované a panuje na něm tak trochu chaos. Na ikony aby si člověk pořídil lupu. Pomocí něj lze po dlouhých hodinách bádání úspěšně nastavit rádio, média i třízónovou automatickou klimatizaci, která umožňuje regulaci teploty odděleně pro řidiče i spolujezdce. Také posádka v druhé řadě sedadel si může zvolit foukání vzduchu buď na nohy nebo na tělo, případně oběma směry a rovněž samostatně nastavovat intenzitu foukání.

Displej s dvěma kruhovými ovladači slouží nejen k ovládání klimatizace, ale také rádia. Ani v tomto případě nepatří jeho ovládání k těm intuitivním: hlasitost se ovládá levým kruhem a přepínání stanic na displeji zase přes menu. Na druhé straně malá obrazovka mezi dvěma téměř klasickými ciferníky, graficky zcela přehledně zobrazuje data naměřená palubním počítačem. Ovládá se na levé části snad až příliš velkého multifunkčního volantu čtyřmi tlačítky. Můžete si jednoduše navolit, jaké informace se vám budou zobrazovat (stav paliva, spotřeba, vzdálenosti, tlak v pneumatikách, stav chladicí kapaliny apod.). Zajímavou „logickou“ lahůdkou se zdá být uzamykání palivové nádrže této elegantní káry. Ta sice disponuje bezklíčovým vstupem, ale během tankování vyžaduje vyjmutí klíče z dálkového ovladače pro odemknutí nádrže.

Nikdo ze zákazníků rozhodně nemůže být nespokojený s nedostatkem odkládacích prostor. Pokud se připravujete přežít jadernou katastrofu či jinou apokalypsu, díky velikému počtu nejrůznějších úchytů, přihrádek, otvorů, zásuvek a skříněk můžete mít svoji železnou zásobu vždy po ruce a přečkat s ní celé dekády. Do dveří se v pohodě vejde i větší láhev a dva velké otvory, do nichž můžete umístit kelímek s kávou, 0,5 l láhve džusu či plechovky Coly, se nacházejí v prostoru před řadicí pákou.

Další takové místo se skrývá pod hlubokou loketní opěrkou, spousta užitečných věcí se vejde do objemné přihrádky před spolujezdcem a když zaberete, možná i slona se vám podaří nacpat do nekonečného odkládacího prostoru pod palubní deskou. Patrně pod vlivem amerických zvyklostí Fiat Freemont v tomto směru neponechává nic náhodě, a proto pod sedadlem spolujezdce se nachází ještě jeden rozměrný úložný prostor. A to zdaleka není vše a výčet ještě není u konce. Proto je třeba mít se na pozoru, abyste si pečlivě zapamatovali, kam jste si co schovali. To abyste nedopadli podobně jako praktikant Hlaváček, který si v divadelní hře Járy Cimrmana Vražda v salónním kupé neprozřetelně nechal vzít tužku prostitutkou Vilmou. Pamatujete si, co mu řekla? „Hledej, šmudlo.“

Šofér si může lebedit nejen proto, že má všude kolem sebe dostatek odkládacích ploch, ale i kvůli tomu, že přední sedadlo poskytuje stejný komfort jako pohodlný ušák (tedy ne zajíc, ale křeslo) někde v secesní vile. Snad jen jeho boční vedení by mohlo být poněkud jistější.

Při charakteristice vozidla Fiat Freemont je v první řadě třeba zdůraznit, že výrobci tohoto rodinného auťáku přirozeně mysleli i na děti. A proto do druhé řady sedadel, na krajní místa, umístili hned dvě integrované dětské sedačky. Bohužel v té třetí, vyvýšené řadě, je nutné počítat s menším prostorem mezi sedákem a stropem a nad podlahou nízko umístěnými sedadly. Naproti tomu prostor na kolena je adekvátní, případně se dá zvětšit posuvnými sedadly a sklopnými opěradly v druhé řadě. Pokud jste zvědaví na objem kufru, tak výrobce udává (tedy ne, že by šel někoho napráskat) 145 l.

Přístup na zadní sedadla, která lze zcela sklopit až do podlahy, je velmi pohodlný, neboť dveře je možné otevřít až do úhlu 90°. Po sklopení středních opěradel i opěradla spolujezdce vznikne vodorovný nákladový prostor a ten si snadno poradí i s dlouhými a objemnými předměty. Ideální pro pohřebáky, mohlo by se říct. Pokud máme tuto kapitolu přesto uzavřít trochu pozitivně, tak se třemi řadami sedadel a se svou sedmimístnou konfigurací má Fiat Freemont opravdu hromadu místa na rozdávání a je tak ideálním dopravním prostředkem umožňující slučování rodin uprchlíků ze zemí Blízkého východu. Na závěr dodáváme, že k dostání byla na přání zákazníků i pětimístná verze.

Pod pokličkou

Asi nebude žádné překvapení, že pod kapotou tohoto krasavce hřmí buď benzinová nebo dieselová pohonná jednotka. Od každé varianty po dvou kouscích, tak jak se sluší a patří na tandem dvou firem.

Benzinové motory zastupují 2 kousky. Čtyřválec 2,4 l s výkonem 125 kW a nejvyšším točivým momentem 220 Nm dosahuje maximální rychlosti 190 km/h, takže závodění si nechejte až do krajin, které se nacházejí západně od ČR. Stejně jako kultivovaný a trochu silnější atmosférický šestiválec 3.6 V6 Pentastar s výkonem 206 kW byl i on již předtím úspěšně vyzkoušen u Dodge Journey. Může být doplněný pohonem všech čtyř kol a s ne příliš povedenou šestistupňovou automatickou převodovkou s hydrodynamickým měničem. Auta s náhonem na přední kola se kombinovala s manuální převodovkou, verze 4×4 s automatickou.

Dieselový motor 2.0 MultiJet s výkonem 103 kW a s pohonem na přední kola, popř. silnější turbodieselová varianta s výkonem 125 kW jsou jednotky pocházející ze Starého kontinentu, přímo z dílem Fiatu a původně byly určeny pro model Alfa Romeo 159.

Přestože Fiat Freemont je doslova kolos, nemusíte se obávat vysoké spotřeby. Samozřejmě má o něco vyšší spotřebu než Toyota Yaris, ale že by vypil celou cisternu, to zase ne. S nejsilnějším dieselem se po městě dá pohybovat za slušných 9 – 10 litrů, kombinovaná spotřeba činí kolem 7-8 l na 100 km.

Pokud máme k Fiatu Freemont nějaké výhrady, týkají si převážně řazení a řízení.

Na sešlápnutí pedálu spojky je třeba vynaložit větší sílu, než kolik ji člověk může očekávat od něžného ženského stvoření. Totéž se týká brzdového pedálu, posilovače řízení či řadicí páky. Pokud často jezdíte po městě, kde je nutné často zatáčet, řadit, popojíždět v úzkých uličkách, parkovat v místech, kam se nevejde ani Fiat 500 a couvat na přeplněných parkovištích, a když navíc aspoň někdy nosíte sukni (a přitom nejste skotský horal) a podprsenku (a nevystupujete pravidelně v nějaké travesti show), Fiat Freemont asi nebude pro vás to pravé ořechové, milé dámy.

Kolumbovo vejce aneb o Američanovi, který objevil Evropu

Fiat Freemont patří – podobně jako Marco Polo či Kryštof Kolumbus ve své době -k cestovatelům, kteří jsou k cestování přímo předurčeni. V jeho prospěch hovoří odhlučněný podvozek se slušnými tlumícími účinky a tuhým odpružením, přičemž do větších nesnází se nedostane ani při dovádění po aspoň trochu upravených polňačkách nebo nerovných lesních cestách. SUV, natož off-road z něj sice asi nikdy nebude, nicméně na silnici i mimo ni je stabilní, a také díky víceprvkové zadní nápravě dobře drží stopu a překvapivě si je jistý i v náklonech v ostřejších zatáčkách.

Pokud si přece jen nedáte říct a chtěli byste aspoň někdy nechat italsko-amerického elegána ochutnat vůni dobrodružství, zvolte oplastovanou a terénně laděnou modifikaci Fiat Freemont Cross s elektronickým pohonem AWD a s 19″ koly z lehkých slitin.

Ani v bezpečnostních testech Euro NCAP si tento automobil nevedl špatně (získal pět hvězd), ale komisaři přece jen odhalili drobné nedostatky zejména v ochraně chodců a řidiče.

Crossover Fiat Freemont je důkazem toho, že někdy i zdánlivě nesourodá partnerství mají svůj smysl. Byť by mělo jít o italsko-americké manželství a byť by jediným plodem takovéto lásky a společného svazku mělo být jen jedno, zato však velmi podařené dítě. A to zato zatraceně stojí.

Na co si dát pozor

• vyšší spotřeba u benzínového motoru 3.6 l (12 l/ 100 km)
• špatně sladěná šestistupňová měničová převodovka s turbodieselovým motorem 2.0 Multijet
• slabší brzdy
• horší výhled zejména přes zadní okno
• vysoko položená nakládací hrana kufru

Nabídka vozů Fiat Freemont