Ojeté Suzuki Swift II – míň je někdy víc

Magazín Ojeté Suzuki Swift II – míň je někdy víc

Říká se, že žena může být chytrá a věrná, ale pak není krásná. Nebo je sice věrná a krásná, zato však není příliš chytrá. Anebo je krásná i chytrá, ale zahýbá. Některé vlastnosti evidentně s těmi dalšími nemohou koexistovat.

S auty je to podobné: dokonalých vozů, které splňují naše představy, je poskrovnu. Jsou nadprůměrně rychlé, spolehlivé a líbivé, ale chlastají jako mužik vodku. Nebo jsou šetrné a spolehlivé, ale vlečou se jako hlemýžď a taky tak vypadají. A navíc – stejně jako dámy – často zahýbají.

Pravdou je, že vývojáři a designéři se snaží poučit z vlastních chyb. Díky zpětné vazbě od zákazníků získávají spoustu užitečných podnětů, které pak většinou zužitkují při nápravě nedostatků. A tou může být například modernizace vozu (pokud se jedná o menší úpravy) anebo zásadní změny v podobě zcela nové generace dané modelové řady.

Povedené sushi s gulášem

Druhá generace japonského modelu Suzuki Swift se jako zjevení představila na podzimní show Mondial de l´Automobile v Paříží, uskutečněné v říjnu roku 2004. O měsíc později byl tento „nový“ globální vůz odhalen v Japonsku a od února 2005 začaly vyjíždět z koncernové továrny v maďarské Ostřihomi první kousky tohoto malého hatchbacku vyráběném ve třídveřovém a pětidveřovém provedení.

Pokud bylo něco, čím zákazníky zaujala první generace tohoto hranatého japonského přibližovadla, tak to byla především na svou dobu skvělá cena. Japonská automobilka tuto první řadu produkovala v období 1983 až 2004 (s facelifty v letech 1991 a 2000).

Člověk jí i očima

Přímý konkurent Škody Fabie, Renaultu Clio a Peugeotu 206 nezapře, že Suzuki si vybudovalo renomé především jakožto specialista na malé a terénní vozy. Podobnost druhé generace Suzuki Swift s tou první je docela nízká; zastaralý a nevýrazný design zmizel rychleji než byste řekli Šinkanzen. Autíčko je prodchnuto moderními křivkami, pozornost si rozhodně zaslouží originální a dynamický sportovní design.

Leckdo může namítnout, že své tvary Suzuki Swift druhé řady „obšlehlo“ od britského Mini Cooperu. Možná ano, možná ne, těžko říct, důležité je, že se líbí. Už na první pohled zaujme přední maska podobná včelí plástvi s atraktivními světlomety připomínající doširoka rozevřené vějíře. Díky svým rafinovaným hranám a masivním dveřím působí vůz opticky mohutnější, než ve skutečnosti je.

K dojmu doširoka rozkročené čtyřkolky přispívají i parametry předního (1,47 m) a zadního (1,48) rozchodu. Se světlomety si tvůrci opravdu vyhráli, ty zadní jsou delší, protažené po stranách v elegantních křivkách kopírují karoserii. Nákladová hrana kufru (ten má základní objem 213 litrů, po jednoduchém sklopení sedadel až 562 litrů) je výš než u předchozí generace a celkově přispívá k vyváženému dojmu. Můžeme s klidem prohlásit, že se svým vytříbeným designem a nedbalou elegancí vítězí Suzuki Swift II nad svými konkurenty v segmentu B nejméně o délku parníku.

Chtělo by to špetku asijského koření

Kdo se k nákupu japonského diblíka odhodlá, nemůže počítat s tím, že uvnitř najde nedozírný prostor. Tak to už u vozů této kategorie prostě chodí a nemá cenu si nalhávat, že Michael Jordan nebo Magic Johnson by se v interiéru cítili komfortně. Osob s průměrným vzrůstem se tyto potíže netýkají. Pokud ale máte vyšší a mohutnější postavu, nedostatek místa na zadních sedadlech, zejména v oblasti kolenou i ramen je znát.

Cestujícím vzadu je k dispozici sedadlo dělené v poměru 2:3, vysoké opěradlo a ne zrovna příliš velkou oporu poskytující rovná lavice. Zadní opěradla lze sklopit, ale sedadla se nedají ani vyjmout, ani posunout.

Vepředu je situace poněkud lepší, alespoň co se místa a pohodlí týče. K tomu přispívá dlouhý sedák měkkých předních sedadel, jejich dobré boční vedení i volant s optimálně tlustým věncem a s posilovačem. Navíc tříramenný volant i sedadlo šoféra lze výškově upravit.

Naopak středový prohnutý panel je sice z hlediska designu zajímavý, ale z hlediska funkčnosti je nepraktický a v místě pravého kolena řidiče mírně překáží.

Kvalita materiálů použitých uvnitř vozu se omezuje na tmavé, tvrdé plasty, které by mohly být poněkud lépe slícovány. Je to nejen vidět, ale občas i slyšet. Dojem z jednoduchého, ale elegantního interiéru tím poněkud trpí. Alespoň jej trochu napravuje počet odkládacích schránek, kapes i držáků nápojů.

Přístroje na palubovce jsou ergonomicky rozmístěné, přehledné. Menší displej je umístěný vzadu pod oknem ve středu palubní desky a zobrazuje čas, venkovní teplotu a aktuální spotřebu. Nechybí možnost regulovat příjemné podsvícení přístrojů v kapličce.

Výbava vás neotráví jako ryba fugu

V základní verzi výbavy auta najdeme bezpečnostní prvky jako airbag řidiče a spolujezdce, ABS s EBD, akustické upozornění nezapnutých bezpečnostních pásů. Dále také posilovač řízení, rádio s CD přehrávačem a ovládáním na volantu, elektricky nastavitelná a vyhřívaná vnější zpětná zrcátka, elektrické ovládání předních oken, centrální zamykání s dálkovým ovládáním a manuální klimatizaci. O výškově nastavitelném sedadle řidiče a volantu jsme již psali výše. Kdo chce víc, nechť sáhne po poměrně bohaté výbavě s názvem GLX.

Za ochranu posádky získalo Suzuki Swift II při bariérovém testu Euro NCAP v roce 2005 čtyři hvězdičky z pěti možných. Zásluhu na tom má i velmi tuhá karoserie s propracovanými a účinnými deformačními zónami.

Když to Swiftí po strnifti s plným břichem

Čeští zájemci o koupi vozu si mohli vybrat z trojice zážehových motorů. Nejslabší benzinový čtyřválec 1.3 16V s výkonem 68 kW byl pro provoz malého a lehkého auta dostatečný a nabízel rozumnou spotřebu vozu kolem 6,5 l na 100 km. Dosahuje nejvyššího točivého momentu 116 Nm při 4200 ot./min.

Poněkud silnější je agregát 1.5 VVT 16V s výkonem 75 kW. Obě tyto pohonné jednotky se montovaly dohromady s pětistupňovou manuální převodovkou. Za příplatek bylo možné vůz s motorem 1.3 obdařit robotizovanou sekvenční převodovkou MTA, respektive auta s motorem 1.5 VVT i klasickým čtyřstupňovým automatem.

Úsporný a současně dynamický motor 1.6 l VVT 16V s rozumným výkonem 92 kW jde ochotně do otáček a zažijete s ním spoustu zábavy.

Čtyřválcový turbodiesel 1.3 DdiS s výkonem 51 kW nebo 55 kW byl k dostání s výbavou GL/AC a protože je opravdu výborný, narazíte na něj jen zřídka. Snad jen v otáčkách nad 3000 min^-1 je trochu víc slyšet.

Zmíněné pohonné jednotky, výjimečně přesné řízení, tužší posilovač, výborně naladěný podvozek se vzpěrami McPherson vpředu a vlečenými rameny vzadu, skvělé odpružení, to vše dělá z japonského střízlíka výborně čitelný vůz, který se nezalekne ani českých silnic a dálnic. A ten, kdo je touží opustit a vrhnout se do nezpevněného terénu, může tak bez obav učinit s verzí Suzuki Swift 4×4.

Auto s řádem zlaté vařečky

Na Suzuki se hodně věcí podařilo úspěšně dotáhnout. Výsledkem je model, který má výborné držení stopy, přesné řízení a vykazuje velmi dobrou stabilitu, předvídatelnost i ovladatelnost. I odhlučnění patří k lepším stránkám vozu, takže máte-li možnost svézt se tímto japonským vozítkem, rozhodně neváhejte.

Příznivci rychlejšího pohybu, kterým by běžná verze nestačila, mohou vsadit na velice zdařilý sportovně naladěný, zábavný model Suzuki Swift Sport. Dosahuje maximální rychlosti 200 km/h a z 0 na 100 km/h zrychlí za 9 s. Při jízdě se hodně spoléhá na 16″ kola, tvrdé pružiny a tuhé tlumiče značky Monroe.

Pomyslnou třešničkou na dortu je informace, že již rok po své premiéře (konkrétně v listopadu 2005) Suzuki Swift druhé generace získalo v Japonsku ocenění „Auto roku“.

Na první milion prodaných kusů automobilka dosáhla v červnu 2008, celosvětově pak bylo do srpna 2014 prodáno přes 4 000 000 exemplářů. „Zřejmě slušnej oddíl,“ chtělo by se říct.