Nesmírně obtížné byly začátky vozu Toyota Prius. Auto dříve vysmívané, ponižované, zpochybňované. Málokdo si uvědomí, že bez Priusu by dnes patrně nebyl Nissan Leaf, BMW i3, ani tolik obdivovaná Tesla.
Zhotovit koncept nebo vyrobit jeden exemplář, kterou pohání novinka v podobě nového pohonu, a hrdě se předvést před nažhavenou veřejností není bůhvíjaké dílo. Ale pustit se do sériové výroby takového vozu chce gigantickou energii a neskutečnou odvahu v podobě vzít na sebe riziko možného neúspěchu.
Dnes je Toyota Prius celosvětově nejprodávanějším autem s hybridním systémem pohonu, autem, které prošlapalo cestičku svým následovníkům.
Zkusme se podívat na vůz, který letos oslaví kulatých dvacet let od vzniku své první generace. A to konkrétně na 3. generaci vozu, která nesla interní označení XW30 a která se vyráběla v letech 2009 – 2015.
Ve srovnání se svým předchůdcem, pětidvéřovým liftbackem, který opouštěl brány továrny Tsutsumi v Toyota City v prefektuře Aichi mezi roky 2003–2009, se na první pohled Toyota Prius III příliš neliší. V každém případě ale nenechá nikoho chladným. Buď budete její tvary milovat nebo nenávidět. Nic mezi tím. Ti, kteří budou mít možnost porovnat oba vozy, možná zaznamenají, že zástupce třetí řady je o 10 mm delší a o 20 mm širší než jeho přímý předchůdce. Zcela jistě si všimnou modernějšího vzhledu, který plně odpovídá představám vozu druhé dekády 21. století. Původní styl dvouprostorové karoserie typu hatchback zůstal zachovaný; nová příď s „vykousnutými“ kosočtvercovými světlomety roztaženými do šířky a posun mlhovek se směrovými světly více ke stranám připomíná přidrzlý výraz zlobivého rošťáka. Nejen holky jej budou obdivovat. Se sedmnáctipalcovými koly je z něj fešák k pohledání.
Členitá příď s výraznějším logem, bohatě profilované boky v kombinaci s ostrými hranami, prosklením a svůdnou siluetou vozu s předním sloupkem posunutým dopředu jen umocňují sportovnější a dravější dojem. Jen velmi zvolna se svažující střecha končí na typické lomené splývající zádi, kde nelze nepostřehnout, že zadní spoiler malinko povyrostl. Konstrukce netradiční zádi je vedena snahou najít kompromis mezi elegancí a praktičností. Celkovým výsledkem jsou perfektní aerodynamické vlastnosti auta: tvůrcům se podařilo dosáhnout snížení koeficientu odporu vzduchu Cx z 0,26 na 0,25.
Jedinou výtku si „zaslouží“ dělené a zkosené zadní sklo znesnadňující výhled. Ale na to se dá zvyknout. Anebo si někteří majitelé mohli přiobjednat parkovací kameru. Současně s ní si ale museli zvyknout na protivné hlasité pípání, které auto při couvání vydává.
Že interiér bývá u japonských vozů obvykle strohý a střídmý, na to si většina řidičů již zvykla. Mimochodem, nenapadlo vás někdy, že Japonci a Němci jsou si v některých ohledech velice podobní? Ale zpět dovnitř japonského vozu. Jasně, vše je tak, jak má být. Toyota Prius III nabízí poctivou porci prostoru, místa a zábavy pro všechny. Zejména dolní končetiny, konkrétně kolena, si přijdou na své. Jak řidič a spolujezdec na předním sedadle, tak cestující vzadu si rozhodně nemají nač stěžovat. Trochu místa nad hlavou (výška zůstala stejná jako u předchozí řady 1 490 mm) přece jen ubírá dozadu se svažující střecha, ale není to žádná katastrofa.
Objem zavazadelníku není zrovna největší: 446 l. Je to dáno umístěním akumulátorů. Zato je dobře přístupný a pokud v něm chcete přepravovat větší předměty, stačí sklopit zadní sedadla.
Hlavním cílem japonské automobilky bylo přesvědčit zájemce o koupi, že Toyota Prius III auto veskrze šetrné k životnímu prostředí. U motoru to není problém, ale v interiéru použité tvrdé recyklované (pardon – ekologické) plasty působí docela levně a příliš nadšení nevzbudí. Snad jen u členů bizarních organizací jako jsou Greenpeace, Děti Země, Hnutí Duha, u notorických ochránců šumavských stromů a fanatických třídičů odpadu. Na druhou stranu přiznejme, že povrchová úprava dílů, jejich zpracování a lícování jednotlivých částí je precizní a v tomto směru nelze Japoncům nic vytknout.
Sedadla jsou dostatečné široká a pohodlná, jejich boční vedení by mohlo být lepší a při razantním průjezdu ostré zatáčky je to znát.
Pochvalu zaslouží dvousměrně seřiditelný, menší volant s ergonomickým věncem, na němž jsou umístěny ovládací prvky audiosoustavy.
Přímo ve středu palubní desky, v její horní části pod čelním sklem, se nachází široký, ale nízký informační displej. Vzhledem k tomu, že se od zorného pole řidiče nachází docela daleko, zobrazované informace jsou mrňavé a ani v základní výbavě vozu není lupa, možná o to víc bude šofér používat seřiditelný head-up displej na čelním skle, kam se promítají nejdůležitější údaje. Multifunkční monitor v blízkosti ukazatele rychlosti pátrá, radí a informuje, jak jezdit co nejšetrněji, jak jste na tom právě s palivem, jaký je stav baterie, jak se přelévají toky energie mezi elektromotorem a spalovacím motorem. Neustále se měnící a blikající údaje by jistě z konceptu vyvedly i jinak ledově klidného Vulkánce Spocka.
V prostoru mezi řidičem a spolujezdcem se pod středovým panelem s ovládacími prvky klimatizace a audiosoustavy nachází mohutná konzole. Přímo na ní je umístěna krátká řadicí páka převodovky, která padne do ruky lépe než joystick na vypouštění fotonových torpéd.
Toyota Prius III byla nabízena ve třech stupních výbavy: Prius, Sol a Premium. Již ta nejnižší obsahovala bezdotykové odemykání vozu pomocí elektronické karty, head-up displej, elektrické ovládání oken, klimatizaci s automatickou regulací a další chytré novinky usnadňující život ve vesmíru.
Bezpečnostní prvky jsou zastoupeny řadou elektronických systémů počínaje sedmi airbagy včetně kolenního pro řidiče a okenních, ABS, přes brzdového asistenta, EBD, řízení stability vozu VSC až po nadstandardně montovaný systém LKA pro udržení vozu v jízdním pruhu nebo adaptivní tempomat s radarem. Brzdy Priusu jsou ostré jako břitva a ten, kdo to nečeká, si může přečíst údaje na head-up displeji opravdu hodně zblízka.
Výkon Toyoty Prius III obstarává spolehlivý hybridní pohonný systém HSD (Hybrid Synergy Drive). Jde o důmyslně propojený mechanismus s řadovým atmosférickým čtyřválcem s proměnným časováním ventilů 1.8 l VVT-i s výkonem 73 kW. Tomu zdatně sekunduje střídavý synchronní elektromotor s permanentními magnety o výkonu 60 kW. Tyto dvě vzájemně se doplňující pohonné jednotky s celkovým výkonem 100 kW jsou vysoce efektivní; navíc energie vzniklá při brzdění se rekuperuje v NiMH akumulátorech s 28 články. Baterie najdete pod podlahou kufru a kapacitu si drží překvapivě dlouho. Vysoká efektivita zužitkování energie může být současně i nevýhodou: v zimě autu trvá déle než se vyhřeje.
Ještě dodejme, že vůz s pohonem předních kol dokáže zrychlit z 0 na 100 km/hod za 11,4 sekund a jeho nejvyšší rychlost je 180 km/hod.
Majitelé vozu si mohou pochvalovat i elektronicky řízenou plynulou planetovou převodovku – pokud se budou o auto pečlivě starat, bude jim věrně sloužit až do příletu na Bajor.
Model Toyota Prius třetí generace byl postaven na nové podvozkové platformě, která bohužel i nadále zůstává poněkud tvrdší. Pérování pomocí vinutých pružin s teleskopickými tlumiči není prostě stavěné na vozovky u nás stavěné.
Majitelé vozu mohou zvolit některý ze tří předdefinovaných režimů. Na předjíždění a pružnější reakce se hodí Power, na nízkou spotřebu zase Eco. Toyota Prius III je vládcem města a blízkého okolí, na dálnici a v kopcích se brzy unaví.
Jaké zhodnocení si na závěr Toyota Prius třetí generace odveze? Až na pár nedomyšlených detailů v interiéru a pro někoho možná podivný design jde o velmi úsporné a spolehlivé auto, které odvede obrovský kus práce. Žijte s ní dlouho a blaze.
9.2.2017 12:06:02