Ojetá Honda Accord 8. generace – vůz, který hraje prim

Magazín Ojetá Honda Accord 8. generace – vůz, který hraje prim

Japonsko. Malá ostrovní země, která nemůže spoléhat na vlastní surovinou základnu a je odkázána na dovoz ze zahraničí. Přesto je hospodářskou supervelmocí. Velkou část japonského průmyslu tvoří výroba a export vyspělé elektroniky, strojírenských výrobků, lodí a … automobilů. Jeden z nich – Hondu Accord 8. generace – bychom vám rádi představili.

Tradiční japonské nástroje

Japonsko vyváží nejen špičkové produkty, ale dokonce celé pracovní postupy, metody řízení a manažerské procesy: kanban, kaizen nebo JIT (Just-in-time). Kdo někdy pracoval v nadnárodní korporaci, ví, o čem je řeč. Faktem zůstává, že produktivitu práce japonští manažéři a firemní hierarchii dotáhli k dokonalosti. Co na tom, že workoholismus a oddanost firmě přináší sem tam nějaké oběti v podobě sebevražd. Prostě: když se kácí les, létají třísky.

Ale dost řečí, perfekcionismus Japonců je natolik známý fenomén, že věnovat mu ještě více řádků by bylo pověstným nošením dříví do lesa. (Vidíte, zase jsme u těch třísek). V dnešní recenzi se pokusíme odhalit, zda se tento povahový rys Japonců nějak promítnul na konstrukci, kompozici a na celkové kvalitě modelu Honda Accord osmé generace.

Produkty, které mají skvělý zvuk

Honda Accord se už od poloviny 70. let spolehlivě drží na žebříčku toho nejlepšího, co japonská automobilka kdy stvořila. Vozy první řady, které zastupoval třídveřový hatchback, obohatily automobilový trh v roce 1976 a vydržely na něm až do roku 1981, kdy byly nahrazeny generací druhou.

Rovněž v 90. letech 20. století patřily Accordy k velmi oblíbeným zástupcům střední třídy. Konkrétně to platí pro vozy šesté generace. Aby je svým evropským zákazníkům přistrčili až pod nos, rozhodli majitelé japonské automobilky o jejich výrobě v britském městě Swindon. A ještě předtím, než se dostaneme k dnešnímu testovanému vozu, zastavíme se krátce u předchozí sedmičkové řady. Vyráběla se v letech 2003 až 2008. Prodejní rekordy sice zrovna nelámala, nicméně ve své kategorii představovala solidní a spolehlivý vůz se zajímavým designem.

V anglické továrně Hondy probíhala výroba čtyřdveřového sedanu interně označeného jako CU1/2, zatímco liftback vznikal v domovském Japonsku (v prefektuře Sayama) a elegantní dvoudveřové kupé ve Spojených státech, konkrétně v Marysville v Ohiu. Zákazníci, kteří požadovali trochu větší vůz, do nějž by se v klidu naskládala celá rodina malých samurajů, mohli zvolit pětidveřovou kombíkovou variantu s názvem Honda Accord Tourer.

O oktávu výš

Osvědčeného pojetí se drží i nástupce sedmičkové řady, Honda Accord 8G. Kdo by však od něj čekal nějaké revoluční změny, bude čekat marně. Anebo si může zajet do některé z latinsko-amerických zemí, které jsou revolucemi proslulé.

Nicméně drobných změn ve srovnání s předchozí řadou si nelze nevšimnout a řidiči a řidičky je jistě ocení. Jedná se zejména o viditelné zvýšení komfortu, zlepšení jízdních vlastností a doplnění nových prvků aktivní i pasivní bezpečnosti. Nedá se říct, že by některá z těchto vylepšení byla upřednostněna na úkor jiných, taktéž oceňovaných vlastností, vždy jde o zdařile vybalancovaný kompromis. Navzdory tomu tyto vozy nikdy nepatřily ke konvenčnímu mainstreamu. Což ovšem potvrzovala i jejich poněkud vyšší pořizovací cena.

Model Honda Accord 8G se u nás začal prodávat v červnu 2008, zhruba 4 měsíce poté, co byla jeho sériová verze oficiálně představena na ženevském autosalonu.

Základní cena tohoto sportovního vozu se v té době mohla vyšplhat až k 1 000 000 Kč, samozřejmě v závislosti na zvolené úrovni výbavy.

Na japonskú notečku

Design má svým sportovním laděním blízko k modelové řadě Civic. Ve srovnání s předešlým pokolením je už na první pohled zřejmé, že se poněkud protáhl (o 60 mm) a rozplácl do šířky (o 80 mm). Kdo by ale chtěl tvrdit, že se z něj stal usedlý pantáta podpantoflák, strašlivě se mýlí. Naopak jeho širší a celkově mohutnější silueta působí elegantně a vysportovaně.

Fanoušky dravých tvarů patrně uhrane velká lichoběžníková maska chladiče se třemi výraznými chromovanými lamelami a nepřehlédnutelným logem firmy uprostřed. Nelítostnou tvář hladového predátora připomínají užší přední světlomety a celkovou podobu dravé šelmy, která se právě chystá zaútočit, umocňují dynamické hladké boky, ladné tvary karoserie a o 5 mm nižší kapota, než jakou měly vozy generace s pořadovým číslem 7. Redesign vozu je poznat i podle vytažených lemů blatníků. Jakoby tvůrci vozu vysílali vůči své konkurenci nekompromisní vzkaz: „Moc si se mnou nezahrávej!“

S jarem 2011 přišlo nejen tání ledů, ale i očekávané omlazení dnes recenzovaného vozu. Dotklo se masky chladiče, původní oranžové kryty blinkrů zmizely, respektive přednost dostala jejich integrace do hlavních světlometů a čiré provedení. Také tvar mlhovek doznal jistých změn, podobné úpravy proběhly i u zadních světel. Dočkali jsme se i tří nových odstínů karoserie – stříbrného Alabaster Silver, šedého Graphite Lustre a modrého Celestial Blue Pearl.

Designéři zapracovali i na zadní části vozu. U sedanu najdeme splývavě protaženou zadní hranu zavazadlového prostoru (má objem 467 l) nahrazující spoiler. Zavazadlový prostor u kombi Honda Accord Tourer stojí za zmínku především pro svou lepší přístupnost. Jeho objem 0,406 m³ spíše nenadchne, nijak nevybočuje z řady spousty podobných. Komu by kapacita přece jen nestačila, najde dalších 0,053 mm³ pod podlahou zavazadelníku. K designu kombíku dodejme ještě jednu důležitou poznámku: již na počátku své kariéry v březnu 2008 obdržel prestižní titul „Red Dot“ Design Award a navázal tak na úspěch modelu Civic, který si stejné ocenění odvezl o dva roky dříve. Věříme, že i jinak skromní Japonci se v obou těchto případech dmuli pýchou.

Interiér aneb něco tady nehraje

Interiéru, stejně jako exteriéru, vládne snaha získat srdce na sportovní jízdu zaměřeného jezdce. Pokud patříte právě mezi tyto řidiče, bude vám to zřejmé už při letmém pohledu na palubní desku. Oceníte přirozeně rozmístěné diodové kontrolní přístroje, vaší pozornosti jistě neuniknou ani originálně řešené červené ručičky otáčkoměru a tachometru. Veškeré potřebné ovládací prvky jsou dobře viditelné, dostupné, jednoduše pojaté a jejich ovládání je intuitivní.

Řidič může být spokojený s nízko položeným, komfortním koženým sedadlem, které disponuje dobrým bočním vedením. Bohužel průměrná středoevropská postava se za volant vsouká poněkud hůře. A zbytek posádky bude ještě jásat o poznání méně, a to kvůli všeobecně stísněnému prostoru. Interiér je sice pohodlně přístupný, neboť boční dveře jsou dostatečně široké, ale na zadních sedačkách zůstává méně místa. Dost pohodlí budou mít pouze dvě dospělé osoby. Trio se sem ještě jakž takž vměstná, ale objemnější nástroje, jako je basa či vozembouch, už musí zůstat venku. Na druhé straně si hudebníci rozhodně nemohou stěžovat na nedostatečný počet různých odkládacích schránek, úložných prostorů a úchytů.

Řadicí páka, panely dveří, tříramenný volant s poněkud silnějším věncem a páka ruční brzdy jsou ozdobeny dekorativními prvky imitující kov. Podobně přikrášlena je i středová konzola, na níž se nacházejí velká tlačítka určená k ovládání klimatizace a audiosoustavy. Přiznejme, že vybavení vozu neokupuje první příčky hitparády chytrých vychytávek, módních výkřiků elektroniky a vymazlených hi-tech produktů. Všestranný kutil a věčný hračička Standa Čeřovský, protagonista jednoho z dílů dokumentárního cyklu Heleny Třeštíkové Manželské etudy, by byl patrně zklamán, nicméně vše funguje spolehlivě a bez jakýchkoliv problémů.

Základní výbava zvaná Comfort obsahuje mj. výškově nastavitelné sedadlo řidiče včetně bederní opěrky, 16″ litá kola a také kompletní bezpečnostní výbavu zahrnující například šestici airbagů. Potěší dvouzónovou klimatizací vybavenou výdechy pro zadní řadu sedadel. Radost posluchačům dobré muziky udělá vestavěné autorádio s přehrávačem CD/MP3 a sada hned šesti reproduktorů. Nechybějí samozřejmě ani elektricky ovládaná boční okna a vnější zpětná zrcátka. Teprve ve vyšší verzi Elegance se objevuje kožený volant. Sympaticky vklouzne akorát tak „do rukou“. Kvalitně působí jak obklady, tak i čalounění; je hned poznat, že u většiny úrovní výbavy byly ve srovnání s předchozí řadou použity nové materiály. Pokud se zákazník ucházel o v pořadí třetí variantu výbavy zvanou Type S, mohl se mj. těšit na bi-xenonová světla včetně ostřikovačů a po faceliftu z roku 2011 také např. na hliníkové pedály nebo spoilery na předním i zadním nárazníku.

Smířit se však musíte s tím, že satelitní navigace se dodává jen s nejvyššími verzemi Top Executive. Najdete v ní kompletní mapové podklady pro Evropu a s povděkem lze kvitovat, že bylo pamatováno i na Českou republiku. Vyšší modely do výbavy získaly pokročilé asistenční systémy. Mírně zklamaní mohli tak být čeští motoristé snad jen z toho, že výbavu nešlo významněji individualizovat nad rámec toho, co poskytoval výrobce.

Allegretto, ale bezpečně

Nezanedbatelných vylepšení dosáhla Honda Accord 8G i na poli bezpečnosti, která je nyní vyšší i díky následujícím doplňkům:

Stabilizační systém Vehicle Stability Assist (VSA) již zahrnutý ve standardu slouží řidiči k tomu, aby si udržel kontrolu nad vozem při průjezdu zatáčkami, při prudkém zrychlení nebo v nečekaných situacích.

Další prvek aktivní bezpečnosti, systém Collision Mitigation Brake System (CMBS), využívá zabudovaného radaru v přídi vozu a neustále sleduje prostor před vozidlem. Pokud by se vzdálenost mezi vámi a vozem jedoucím před vámi zkrátila natolik, že by ji systém vyhodnotil jako nebezpečnou, varuje vás nejprve zvukovým signálem, dále pak vizuálním v podobě blikající kontrolky na přístrojové desce. Pokud se systém nedočká žádné reakce, začíná následně samočinně brzdit.

Lane Keeping Assist System (LKAS) dokáže s pomocí CMOS kamery umístěné pod čelním sklem monitorovat čáry vodorovného značení na vozovce. Jakmile zjistí, že se váš vůz pohybuje rychlostí v rozmezí od 72 do 180 km/h, popř. v zatáčce o poloměru větším než 300 m, začíná regulovat účinek posilovače a pomáhá řidiči udržet automobil v příslušném jízdním pruhu. K deaktivaci systému pak dochází zapnutím blinkru. Nakonec zmíníme ještě adaptivní tempomat, který garantuje dostatečný odstup od vozidel před vámi. A tak, když si Honda Accord v roce 2009 odvezla z EURO NCAP testů bezpečnosti rovnou pět hvězdiček, nebylo to žádné překvapení. Aby byl jízdní komfort dokonalý, podařilo se zapracovat i na odhlučnění interiéru. Učiněná Reklama na ticho. Jako ta od slovenské skupiny Team.

Symfonický orchestr motorů aneb hudba budoucnosti

Stupně výbavy souvisejí i s dodávanými pohonnými jednotkami, vždy však mají zákazníci na výběr z varianty zážehové i vznětové. Nejnižší stupeň Comfort je obdařen řadovým benzinovým čtyřválcem 2.0 i-VTEC, s technikou proměnného časování ventilů, s výkonem 115 kW a zrychlením z 0 na100 km/h za 9,4 s. Kdo chce víc benzínu, může sáhnout po vrcholném čtyřválci 2.4 i-VTEC s ventilovým rozvodem typu DOHC a s výkonem 148 kW. Pouze k tomuto motoru se montovala pětistupňová samočinná převodovka, se všemi ostatními motory se dodává šestistupňová mechanická převodovka. Je potěšitelné, že automatická převodovka s možností volby automatického nebo sekvenčního režimu řazení nemá sklon podílet se výrazněji na nárůstu spotřeby, která už tak nepatří k nejnižším.

Přívrženci dieselů mohou si zvolit výbavu Elegance, která je nabízena s modernizovaným turbodieselem 2.2 i-DTEC. Možná jeho parametry (např. 110 kW výkonu ve 4000 ot./min) nejsou až tak obdivuhodné, ale jde o spolehlivý, kultivovaný a pružný motor, který vyhovuje požadavkům na dynamickou, a přitom komfortní jízdu.

Rok 2010 obohatil repertoár motorů o další naftovou jednotku 2.2 i-DTEC, tentokrát s výkonem 132 kW. Je zkombinovaná výlučně s šestistupňovou manuální převodovkou a vozy jí vybavené dosahují nejvyšší rychlosti 220 km/h.

Tabulka spotřeby:

Spotřeba [l/100 km]
Benzín	Město	Mimo město	Na dálnici
2.0 i-VTEC	7,5 – 9,5	7 – 8,7	7,2 – 9
2.4 i-VTEC	8 – 10,3	7,8 – 9,5	8 – 10

Diesel	Město	Mimo město	Na dálnici
2.2 i-DTEC	6 – 7,5	5,4 – 7	5,6 – 7,2

Hudební tečka

Honda Accord 8G je velmi spolehlivý vůz s úchvatnými jízdními vlastnostmi a sportovním srdcem. Ve srovnání s automobily 7. generace nabízí podstatně vyšší

stabilitu, a to i při vyšších rychlostech. Lví podíl na tom mají změny těchto parametrů: zvětšení šířky o celých 80 mm a zvětšení rozchodu kol o 75 mm vepředu a o 65 mm vzadu. Podvozek vozu není extrémně tvrdý, Honda se v zatáčkách přehnaně nenaklání a udržuje si optimální kontakt s vozovkou. Nárazy na nerovném terénu dokáže auto efektivně absorbovat. Nejenže je nepocítíte, ale ani je uvnitř auta neuslyšíte. Na konstrukci tlumičů se podíleli odborníci z Německa a Velké Británie. Řidiči tak dávají neochvějnou jistotu, že mají své auto neustále pod kontrolou.

Dalším důvodem, proč byste se měli po Hondě Accord 8G začít rozhlížet, jsou inovované motory. Na svou dobu pokrokově pamatovaly na plnění limitů emisní normy Euro 5 platné od září 2009. Pro rok 2016 se však už nepočítalo s tím, že by vozy jimi vybavené splnily novou, přísnější normu Euro 6, což Accord odsunulo prakticky do říše ojetin. Věčná škoda, že jich na českém trhu s ojetými automobily nenajdeme o pár desítek více, určitě by své zákazníky našly.