Malá auta do města – jaký vůz je nejlepší?

Městský provoz klade na osobní automobily specifické nároky: přeprava na kratší vzdálenosti, utrpení v dopravních zácpách i obtížné parkování na přeplněných ulicích. A také dojíždění s dětmi do školek, škol i kroužků, jízdy do zaměstnání či nedělní výlety za nákupy, to je jiné kafe než frčet po dálnici. Jak dopadne srovnání vozů, které nejlépe obstojí v těchto podmínkách?

1) Škoda Citigo – štika ve vodách velkoměsta

Spolu se Seatem Mii a Volkswagenem up! je Škoda Citigo jedním ze tří malých vozů německého koncernu VW, které patří do skupiny tzv. Volkswagen New Small Family.

Škodovácký drobek cílí na řidičky a řidiče, kteří shánějí roztomilý obratný vůz, navržený právě pro jízdu po městských komunikacích. Škoda Citigo, tento zástupce segmentu A neboli nejmenší třídy automobilů (mini), se – stejně jako oba výše zmíněné vozy – vyrábí v metropoli našich východních sousedů,

Továrna, která leží v bratislavské čtvrti Devínská Nová Ves, produkuje zmíněný čtyřmístný hatchback od roku 2011, a to jak v třídveřové, tak v pětidvéřové verzi. V době svého uvedení na trh se stal Citigo bestsellerem a rychle se vyšplhal na špici prodeje ve své kategorii. Nicméně jak se říká: nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně a v současnosti (začátek roku 2018) je už o ukončení výroby této nejmenší Škodovky rozhodnuto. Upřímně: 2 853 vozů prodaných v roce 2017 není fakt žádná výhra.

Design a velikost

Svými rozměry se Citigo řadí spíše k menším vozům své kategorie. S délkou 3563 mm a šířkou 1641 mm je pětidvéřová verze ideálním vozem pro parkování na zaplněných ulicích a místo pro něj najdou řidiči prakticky všude.

Design Škody Citigo je jednoduchý, odpovídající malému městskému vozu a plně zapadající do koncepce řady ostatních modelů Škoda. Nechybí znaky pro mladoboleslavskou automobilku (navzdory slovenskému původu vozu) typické jako je umístění loga značky, maska chladiče připomínající obrácený knírek anglického gentlemana či grafické řešení koncových světel ve tvaru písmene C. Má evokovat známý přepis anglického rozloučení See [psáno C] you later neboli Uvidíme se později. V případě Škody Citigo o tom lze s úspěchem pochybovat. Ani facelift z roku 2017, který přinesl spíše jen kosmetické změny, neodvrátil avizovaný konec výroby.

Praktičnost

Vyrazí-li majitelé se svou Škodou Citigo na nákupy, počítat mohou u obou variant, tedy u třídveřové i u pětidvéřové, s objemem kufru 251 l a s celkovou přepravní kapacitou přes 950 l. To je hodnota, která atakuje parametry odpovídající vozům vyšší třídy a v tomto ohledu tedy mohou být majitelé Citigo spokojeni. Stejně jako s vnějšími rozměry moderního interiéru, s kvalitou jeho zpracování i s bohatou výbavou.

Motor a technické parametry

V útrobách tohoto malého poníka ze škodovácké stáje nalezneme litrový tříválec o výkonu 44 kW nebo 55 kW kombinovaný s manuální nebo automatickou převodovkou. Díky tomu se jedná o jeden z nejlevnějších vozů dostupných s automatickou převodovkou, který na trhu s ojetinami můžete objevit. Vzhledem k velikosti vozu i k jeho celkové hmotnosti 1365 kg se lze motor označit za dostatečně silný, byť přeplňované jednotce 1.0 TSI, kterou disponuje jeho koncernový konkurent Volkswagen Up!, se rovnat nemůže. Na druhou stranu potěší jeho hospodárný provoz i klidný chod. Průměrná spotřeba 4,4 l/100 km udávaná výrobcem patří do říše snů, abyste se při pojíždění po městě vlezli pod 5 l, musíte se opravdu hodně snažit. Anebo občas simulovat poruchu a nechat se nějakým dobrákem táhnout.

Závěr

Pochvalnou zmínku zaslouží spolehlivá modulární platforma koncernu Volkswagen označená jako MQB, která je určena vozům s motorem uloženým vpředu napříč. Naopak poněkud vyšší pořizovací cena může odradit poněkud šetrnější zájemce.

Celkově se jedná o povedené auto malých rozměrů, které se bude v městském provozu cítit jako ryba ve vodě.

Výhody

• – pro fanoušky stlačeného zemního plynu je k dispozici motor 1.0 MPI G-TEC
• – úsporný, a přitom dostatečně svižný motor 1.0 MPI s výkonem 55 kW
• – spolehlivost, bezporuchovost

Nevýhody

• – pouze výškově nastavitelný volant
• – postrádá samostatné osvětlení kufru
• – nepatří k nejlevnějším na trhu

 

2) Toyota Aygo – když je město živlem

Toyota Aygo si svoji premiéru odbyla v roce 2005 během autosalonu ve švýcarské Ženevě. Dalo by se říct, že navzdory japonským vlastníkům automobilky jde o vůz tuzemské provenience. Společně se siamskými (respektive francouzskými) dvojčaty Peugeot 107 a Citroën C1 se totiž tento model montuje v kolínské továrně TPCA.

Od doby svého vzniku – podobně jako spousta jiných úspěšných vozidel – Toyota Aygo absolvovala dva facelifty. Nejprve na podzim roku 2008 a poté v roce 2012, aby o dva roky později konečně spatřila světlo světa i její druhá generace.

Stejně jako většina jiných modelů stejné kategorie, tj. miniaut, je Toyota Aygo dostupná ve variantě jako kompaktní třídveřový nebo pětidvéřový hatchback. Ačkoliv v České republice nebyly prodeje Toyoty Aygo 1. generace nikterak významné, tak např. v Německu se dlouho držela na špičce prodejů ve své kategorii. Zcela jistě k tomu přispěly i statistiky spolehlivosti, které vyhlašuje německý autoklub ADAC na základě četnosti poruch reportovaných asistenční službou. V roce 2011 zvítězila v kategorii minivozů právě malá Japonka z Kolína.

Design a velikost

Facelift, kterým Toyota Aygo prošla v roce 2012, nadělil tomuto vozu sportovnější ráz, než jak tomu bylo doposud. Atraktivnější charakter získala příď vozu, zmodernizované byly přední nárazníky i maska, LED diody doplnily světlomety pro denní svícení.

Omlazení se projevilo nejen zvnějšku, ale i v interiéru, kde jej reprezentují kvalitní materiály použité na palubovce, široký volant nebo nový multimediální systém. Toyota navíc zákazníkům umožňuje u některých dílů karoserie zakoupení speciálně dekorovaných verzí.

Rozměry Toyoty Aygo jsou 3405 mm na délku a 1615 mm na šířku. Parkování s vozem by tedy měl zvládnout kdejaký začínající řidič, tzv. zajíc. Nebo i lama.

Praktičnost

Některé vozy z kategorie městských se mohou i přes své malé vnější rozměry pyšnit nečekaně prostorným interiérem a v rámci možností i velkým zavazadlovým prostorem. To ovšem není tento případ. Naopak, pro Toyotu Aygo to znamená největší slabinu jinak sympatického, spolehlivého a po designové stránce velmi vydařeného modelu. Když se autem vydají na cestu čtyři cestující, jen těžko bude možné hovořit o pohodlné jízdě. Na zadních sedačkách mnoho místa není a chraň vás Pan Bůh trochu přibrat.

Stejný problém bohužel trápí i 101 cm široký zavazadlový prostor, 168 l (přepravní kapacita činí 780 l) je žalostně málo a cokoliv většího než malý nákup do něj prostě nenaložíte.

Motor a technické parametry

Aygo pohání jednolitrový benzínový tříválec 1.0 12V VVT-i s variabilním časováním ventilů a s maximálním výkonem 51 kW při 6000 ot./min. Volit můžete mezi manuální pětistupňovou či automatickou převodovkou. Udávaná spotřeba na úrovni 4,1 l/100 km je přijatelná a provoz Toyoty Aygo tak lze označit za hospodárný, byť v městském provozu se skutečná spotřeba samozřejmě o něco zvedne. Opravdovou vzácností, připomínající výskytem jasoně červenookého na vrcholku hory Mont Blanc, je vznětový čtyřválec 1.4 Hdi. Až jej v autobazaru objevíte, dejte nám vědět.

Závěr

Toyota Aygo je vůz, který může stačit na občasnou dopravu do práce a díky svému zajímavému, sportovně laděnému designu má potenciál oslovit mladší či starší páry a jednotlivce. Jeho slabinou je ovšem malý zavazadlový prostor.

Výhody

• – skvělé jízdní vlastnosti a manévrovací schopnosti
• – spolehlivý a dostatečně pružný motor 1.0 12V VVT-i
• – atraktivní, sportovně laděný design

Nevýhody

• – poněkud tužší odpružení vozu
• – horší boční vedení předních sedadel
• – vyšší pořizovací cena, drahé náhradní díly

 

3) Renault Clio – přerostlá ještěrka

Tak už jsme zde měli Citigo, Aygo a asi čekáte, že nyní přijde Coffee To Go. Nejste tak daleko od pravdy. Podobně jako známý nápoj patří i Renault Clio k velmi oblíbeným výrobkům. Je jedním z nejúspěšnějších modelů s proslulým kosočtvercem na přídi, jejímž výrobcem je proslulá francouzská automobilka. První vozy tohoto jména se na trhu objevily již v roce 1990. Od tohoto okamžiku se až do roku 2012 prodalo 11,5 milionů aut, což byla zcela jistě velmi vysoko položená laťka.

V současné době je zákazníkům k dispozici čtvrtá generace tohoto představitele menších vozů. Model Clio IV si odbyl premiéru na pařížském autosalonu v roce 2012. Nabízen je jako pětidvéřový hatchback, ovšem kliky zadních dveří jsou natolik důmyslně skryté pod okénky, že vytvářejí zdání třídveřového auta. Renault Clio je k dostání i specificky jako varianta kombi, a to pod označením Clio Grandtour. Zejména pro Grandtour platí, že do jisté míry přesahuje kategorii těch nejmenších vozů označovaných někdy jako „nákupní tašky“ a typicky právě na českém trhu plní v mnoha případech roli rodinného auta. Přesto však jde o vůz, jemuž jde městské prostředí nesmírně k duhu, neboť právě pro něj byl vyvíjen především.

Design a velikost

O tom, že Clio stojí spíše rozkročeno nad kategoriemi, svědčí i jeho rozměry, které činí 4062 mm x 1732 mm pro hatchback a 4267 mm x 1732 mm pro kombi. Pořád se samozřejmě jedná o menší auto, ale už s ním nezaparkujete v každé škvírce. Na první pohled jsou patrné některé designové prvky, díky nimž se jedná o opravdu výrazný vůz, za kterým se otočí nejeden kolemjdoucí. Patří mezi ně velká přední světla, LED osvětlení pro denní svícení integrované do přední mřížky nebo masivní lišty na spodní části dveří. A logo, za které by se nemusela stydět ani Dolly Buster či jiná dáma ze stejné branže. K tomu připočítejme obří zpětná zrcátka, v nichž bych se mohla celá shlížet i Sněhurčina macecha. Na druhé straně si řidič nemůže stěžovat na mizernou orientaci a výhled, k čemuž přispívá i masivní čelní a zadní sklo.

Celkově je design ladný a elegantní a většinou jej tvoří dynamické linie, a i z tohoto pohledu se dá předpokládat, že typickou cílovou skupinou budou především představitelky něžného pohlaví. Jistě se dokážou postarat o tohoto drobečka s Napoleonským komplexem.

Praktičnost

Interiér vozu je dostatečně velký a pohodlný i pro delší cestování, byť se samozřejmě nejedná o limuzínu, a zvláště vyšším lidem nebude stačit nízko položená opěrka a cestování na zadních sedadlech bude pro ně doslova utrpení. Drobnou výtku máme i k množství černých lesklých plastů, uvnitř by jich mohlo být mnohem méně a ani jejich kombinace s chromovými prvky není nejšťastnější.

Objem kufru činí 300 l pro hatchback a plných 483 l pro kombi, což na typický městský provoz bohatě stačí. I v tomto směru Clio třídu mini vozítek výrazně přerůstá. To, zda je objem dostatečný také pro týdenní dovolenou na horách s rozrůstající se rodinou, je ovšem otázka pro jiné srovnání.

Motor a technické parametry

Zákazník má na výběr z několika variant motorizace. Z benzínových motorů je nejméně výkonný ten s označením 1.2 16V a výkonem 55 kW. Když ne svižnost, tak alespoň udávaná spotřeba mimo město, která je těsně pod 5 l/100 km, zaslouží metál. V městském provozu je ale třeba počítat se spotřebou vyšší, Renault udává hodnotu 7,2 l/100 km.

Velmi podobné jsou si přeplňované tříválcové motory 0.9 Tce 90 a 0.9 Energy Tce 90 s variabilním časováním ventilů. Charakterizuje je výkon 66 kW při 5000 ot/min a spotřeba 4,4 l/100 km mimo město a 6,3 l/100 km ve městě. Ve všech případech se bude muset zákazník spokojit s manuální převodovkou a s pohybem, která rychlostí připomíná člověka, jenž právě spořádal vrchovatý talíř výtečné želví polévky.

Až nejvýkonnější benzínový motor, čtyřválec 1.2 Energy TCe 120 o výkonu 87 kW, je možno pořídit jak s manuálním, tak s automatickým řazením. V případě tohoto motoru je spotřeba na úrovní 4,5 l/100 km, resp. 6,8 l/100 km. Specialitou jsou potom turbodmychadlem přeplňované motory 1.6 R.S.200 EDC s automatickou šestistupňovou dvouspojkovou převodovkou a výkonem 147 kW.

V kategorii dieselových motorů jsou potom k dispozici čtyřválcové motory 1.5 Energy dCi 75 o výkonu 81 kW s manuální převodovkou a se spotřebou ve městě okolo 3,5 l/100 km.

Závěr

Renault Clio není typický městský mini vůz, a proto bude záležet na tom, zda zákazník hledá vůz opravdu pouze pro pojíždění ve městě – a v takovém případě lze nalézt vhodnější vozy – anebo zda mu bude vyhovovat přesah městského vozu do třídy rodinných aut. Potom Renault Clio rozhodně za úvahu stojí. A nerozhodné klienty, nebo ty, kterým záleží především na bezpečnosti, možná přesvědčí 5 hvězdiček, které v nárazových testech Euro NCAP získal Renault Clio v roce 2012.

Výhody

• – nadstandardní objem kufru
• – vysoká míra ochrany posádky prokázaná nárazovými testy
• – stylový interiér, bohatá výbava

Nevýhody

• – trochu hlučnější motor 1,5 dCi, slabý motor 0,9 TCe
• – nelogické rozmístění přístrojů na palubní desce, komplikované ovládání
• – špatné odhlučnění interiéru

 

4) Hyundai i10 – sympatický týpek

Také jihokorejská automobilka Hyundai má v naší pomyslné soutěži o vítěze segmentu malých městských vozů své želízko v ohni. Je jím nástupce vozu Hyundai Atos – model i10.

Výroba 1. generace započala v roce 2007 a probíhala v indickém městě Čennaí. Od konce roku 2013 je v prodeji jeho druhá generace. Vozy určené převážně pro evropský automobilový trh se stále vyrábějí, tentokrát však v turecké továrně Izmit. Automobily druhé řady měly svou premiéru v září téhož roku na IAA v německém Frankfurtu.

Hyundai i10 je dostupný jako pětimístný pětidvéřový hatchback. Model slaví velké úspěchy v asijských zemích jako je Indie či Filipíny. I v Evropě byl ale model přijat velmi dobře a mnoho prestižních magazínů nešetřilo slovy chvály na jeho adresu. Přesto hned na začátku jeho prodeje vyvstala otázka, zda původní cena za základní verzi 229 990 Kč není v případě tohoto korejského prcka poněkud přepálená.

Design a velikost

Hyundai i10 se pyšní poměrně povedeným designem, který vzešel z návrhů specialistů vývojového centra v německém Rüsselsheimu. Vévodí mu elegantně zaoblené světlomety a nápaditě kaskádovitá mřížka chladiče. Design je svým způsobem sportovní a své příznivce si jistě najde. Tak hlavně, že si již našel platící zákazníky; v období od ledna do října 2016 byl s počtem 1265 prodaných kousků na druhém místě za Škodou Citigo v kategorii minivozů. A během prvních čtyř měsíců roku 2017 svého rivala dokonce překonal a v celkovém počtu 704 prodaných vozů byl tento model zastoupený číslem 257 kusů. Jistě k tomu přispěl i povedený facelift z roku 2016, který přinesl vyspělé bezpečnostní prvky a moderní elektronickou výbavu. Nespornou výhodou je rovněž fakt, že s délkou 3565 mm bude pro řidiče prodírání se hustou městskou džunglí přece jen o něco snesitelnější, stejně jako otáčení nebo parkování.

Praktičnost

Řidiče i posádku Hyundai i10 příjemně překvapí pohodlností kabiny, v níž je k dispozici celá řada praktických odkládacích prostorů. Co se velikosti vnitřního prostoru týče, na výšku je vše v pořádku a v rámci své třídy poskytuje i10 dost místa i vyšším lidem. Horší situace je však ve směru do šířky, kde se opravdu nemůžete rozvalovat jako u vás doma v pohodlném ušáku, když sledujete Prostřeno. Zde má i10 slabinu. Příjemný je naopak dobrý výhled pro řidiče a dostatečný objem zavazadelníku 252 l.

Motor a technické parametry

V současné době mají zákazníci na výběr mezi třemi motory, přičemž ty zážehové výrobce označuje řeckým písmenem Kappa. Oba splňují požadavky emisní normy Euro 5. Benzínový čtyřválcový motor 1.25 16V MPi poskytuje výkon 57 kW. Bývá kombinovaný s automatickou čtyřrychlostní převodovkou nebo s pětistupňovou manuální. Jeho slabší verzí je tříválcový motor 1.0 12V MPi s výkonem 55 kW. Spotřebu pod 5 l/100 km lze očekávat pouze za ideálních podmínek mimo město a při cestě z kopce. V hustém provozu bude někde okolo 7 l/100 km. Specialitou je potom LPG motor 1.0i s výkonem 48,5 kW.

Závěr

Ve své třídě je i10 slušným vozem, který stojí za pozornost. Pokud hledáte malé auto pro pojíždění např. do zaměstnání, zkuste posoudit i Hyundai i10. Pro hovoří kultivované pružné motory a nenáročný provoz.

Mezi důvody, proč naopak tzv. nejít do Hyundai i10, je velmi skromná základní výbava. Také tvrdě naladěný podvozek nebude svědčit každému. Dejte si pozor, aby z vás nevytřásl duši!

Výhody

• – ergonomické a intuitivní rozmístění přístrojů, dobrá čitelnost „budíků“
• – velký počet odkládacích prostor
• – jde o malé, jednoduše koncipované auto, které vám opraví každý automechanik

Nevýhody

• – nudný interiér, málo místa do šířky, zejména na předních sedadlech
• – konvenční a ničím nepřekvapující design
• – použití levných materiálů v interiéru

 

5) BMW i3 – elektrický snílek

Poněkud specifickým účastníkem našeho srovnání je model BMW i3, původním jménem MegaCity, který se vyrábí u našich německých sousedů v továrně v Lipsku. Jedná se o pětidveřový elektromobil proslulé bavorské automobilky, který rovněž do městského provozu bezesporu patří. Široká veřejnost se s ním mohla seznámit během Olympijských her v Londýně v roce 2012, prodej začal o rok později. V současné době se jedná o jistou zvláštnost a specialitu, ukazuje se však, že právě tímto směrem se bude pravděpodobně ubírat budoucnost automobilů.

Design a velikost

Vzhledem k tomu, že se jedná o elektromobil, nedisponuje klasickou maskou jako jiná auta. Typický poznávací znak vozů BMW – dvě ledvinky chladiče – jsou zde tak pouze stylizované. Na extrémně krátké přídi nechybí ani známá modrobílá vrtule coby symbol mnichovského výrobce aut. Vejčitý tvar karosérie, k jejíž výrobě byl použitý mj. karbonový kompozit, je dokladem toho, že se i přes zařazení do kategorie mini vozů jedná o exkluzivní produkt. Čtyři metry na délku a 1175 mm na šířku jsou i pro úplná nemehla a nemotory docela přijatelné rozměry a jízdu po městě s ním snad bez úhony bude schopen absolvovat každý.

Praktičnost

Vůz je čtyřmístný a i ti, kteří narostli do výšky více než 180 cm, budou mít na zadních sedačkách dostatek pohodlí. Noví uživatelé si budou pravděpodobně chvíli zvykat na opačné otevírání zadních dveří. Při vystupování pasažérů, kteří sedí vzadu, se musí řidič či spolujezdec odpoutat nebo přímo vystoupit. Je to způsobeno poněkud nešťastně řešeným uchycením bezpečnostního pásu.

Zavazadlový prostor má velmi slušný objem 260 l a přepravní kapacitu 1100 l. V tomto ohledu je tedy BMW i3 více než konkurenceschopné. Tím spíš po faceliftu, kterým tento elektrický úhoř prošel v roce 2017.

Motor a technické parametry

V tomto případě je samozřejmě situace zcela specifická. Synchronní elektromotor uložený vzadu poskytuje BMW i3 výkon 125 kW a uděluje mu točivý moment 250 N.m. Řidiči mohou počítat s dojezdem okolo 200 km, ten ovšem závisí na podmínkách, stylu jízdy apod. Což je tedy v podstatě stejné jako u konvenčních pohonných jednotek.

Zakoupit lze i verzi s prodlužovačem dojezdu v podobě benzínového dvouválcového motoru o obsahu 600 cm³, se kterým není třeba obávat se ani delších cest.

Závěr

BMW i3 je vůz, který se vymyká dosavadním zkušenostem většiny řidičů a jen těžko jej lze přímo srovnávat s ostatními vozy v kategorii. Už jen kvůli ceně, které významně přesahuje milion korun a je tak v normálním případě typická pro vozy o několik kategorií výše. BMW i3 je ale ze své podstaty prémiový vůz a výstavní skříň technologií BMW a pokud pro vás vyšší cena nehraje roli, rozhodně stojí za hřích.

Výhody

• – pohodlné nastupování do vozu a vystupování z něj
• – malý poloměr otáčení, dobré manévrovací schopnosti
• – jízdní vlastnosti, svižná akcelerace, rychlé reakce na pokyny řidiče

Nevýhody

• – jde o prémiový, a tudíž v této kategorii velmi drahý vůz
• – bez rozšiřovače dojezdu krátký dojezd (130 km v běžném provozu)
• – hmotnost 1195 kg nepatří v tomto segmentu k nejnižším