Když vašemu vozu není do zpěvu aneb jak připravit auto na zimu

„Listopadový písně od léta už slýchám“

Taky to slyšíte? Meluzína, skučící severák, ledové krůpěje opírající se do oken, první sněhové vločky.

O tom, že auto by mělo být na zimu důkladně nachystáno a vybaveno, nepochybuje vůbec nikdo, ovšem šedivá je teorie a zelený strom praxe. Co všechno to obnáší a co se vám může stát, když situaci podceníte? Čtěte dál, pokud se chcete vyvarovat těch největších problémů, které vás, respektive váš vůz mohou v zimě potkat.

Tou první otázkou, kterou si položíte, by nemělo ovšem být, jak svoje vozidlo na zimu připravit, nýbrž kdy. Důležité je totiž především začít s přípravou včas. V okamžiku, kdy napadne první sníh, už je pozdě. Pokud přípravu podceníte, riskujete nejen bezpečí svoje i celé posádky vozu, ale také ostatních účastníků silničního provozu. Navíc jakýkoli pozdější odborný zásah vytáhne z peněženky citelně větší obnos, než je těch běžných pár stokorun za standardní preventivní opatření a podzimní servis auta. Začít byste tak v ideálním případě měli již na přelomu října a listopadu. Takže ti, kteří mají v tomto (ne)čase již své automobily dokonale připraveny na zimu, si mohou blahopřát a spokojeně broukat písničku Wabiho Daňka.

 

„Na Vysočině zavřeli D jedničku, kamióny hrály na honičku..
takzvané rallye Letní gumy
v tym kopcu u Meziřící
spěchali s melounama
a teď jsou v… Však víte kde!

 

Lidé se smějí, když „z radia zpívá provokater Nohavica“ odrhovačku Ladovská zima. Jó, kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. Tedy řidiči, kteří znají českou legislativu, jež stanovuje povinnost mít zimní pneumatiky již od 1. 11. v případě, že si to podmínky na vozovce vyžádají. Pokud si – bez ohledu na počasí – zimní pneumatiky vyžaduje silniční značení na vybraném úseku, jsou řidiči však povinni toto nařízení respektovat.

Právě první listopadový den (v tom lepším případě) zpravidla motoristy přiměje vyrazit do servisu se svým vozidlem; v tom horším si nesvědomití šoféři nadělí přezutí jako dárek až pod vánoční stromeček. Vzhledem nebývalé „přesnosti“ dlouhodobých předpovědí počasí se ovšem nevyplácí situaci podceňovat.

Zimní pneumatiky nabývají na významu v okamžiku, kdy je teplota nižší než 7 °C. Od letních pneumatik se liší především hrubším dezénem s vyšším počtem drážek zajišťujícím lepší přilnavost, pružností gumy běhounu při nízké teplotě a také samozřejmě označením. Jejich vzorek musí být hluboký minimálně 4 mm (platí pro osobní vozy) a maximální doba použití je 4 roky. V případě opětovného použití pneu si nezapomeňte zkontrolovat jejich stav, neměly by být žádným způsobem poškozené. Zimním pláštěm by měla být rovněž opatřena rezerva. V případě, že byste ji museli nečekaně použít, představuje pneumatika s jedním letním dezénem zbytečné riziko.

„Hele kotě, ty máš ale štěstí“

Potvrzujeme. Pokud narazíte na opravdového „specialistu“ Mechanika (podobného tomu, jehož umění oslavuje stejnojmenným songem plzeňská skupina Mandrage), určitě si nechejte pořádně prohlédnout podvozek. Je důležité, aby svoji pozornost náležitě věnoval jeho seřízení. Zanedbání geometrie se projeví v jízdních vlastnostech vozu. Provoz je pak neekonomický, komfort jízdy mizerný a v krajním případě se tato liknavost může promítnout i do bezpečnosti vozidla. Vyměňte opotřebené tlumiče, nechejte si seřídit vůli v řízení i neúčinné brzdy a budete mít mnohem lepší pocit i vyšší pravděpodobnost, že do cíle dorazíte v pořádku.

„My čekali jaro, a zatím přišel mráz. Tak strašlivou zimu nepoznal nikdo z nás“,

zpívají Fešáci. Abyste nedopadli stejně, raději počítejte s tím nejhorším a buďte připraveni. Stále je mezi námi spousta líných řidičů, kteří si velmi rádi plní své klukovské sny a hrají si i v dospělosti na tankistu. Jsou přesvědčení o tom, že ona ta silná námraza na čelním skle už nějak (časem) roztaje. A do té doby se spoléhají na svůj ostříží zrak, úzký průzor, silný stroj, štěstí a náhodu. Pevně věří tomu, že se navzdory mizernému výhledu z vozidla nevybourají. Že nikoho nezraní či dokonce nezabijí. Riskují tak nejen pokutu od orgánů (tedy příslušníků) ve výší až 2000 Kč, ale zejména ohrožení sebe i ostatních jezdců, cyklistů či chodců. Přitom odstranit námrazu není nijak obtížné. Ledem pokrytého okna vás nejlépe zbaví plastová škrabka. Nezapomeňte si ji zavčas pořídit; nahrazovat ji podomácku vyrobenými alternativami, jako je např. obal starého CD nebo staré školní pravítko je opravdu jen řešení pro chvíle nejvyšší nouze.

Život v zimě vám mohou zpříjemnit též speciální rozmrazovací spreje na skla. Významným pomocníkem každého motoristy jsou i rozmrazovací spreje určené pro zámky. Hodit se vám budou i další propriety jako lano, smetáček nebo malá lopatka.

Zapomenout samozřejmě nelze ani na chladicí kapalinu. Její dolití zvládnete v pohodě sami a není zapotřebí vyhazovat peníze za to, že svěříte tento jednoduchý úkon autoservisu. Jen se předtím ujistěte, že v autě nezůstala např. jen destilovaná voda, která se rovněž používá pro chlazení automobilu např. v horkých letních dnech. Pokud ano, měli byste před dolitím nemrznoucí kapaliny vypustit chladicí okruh vozu.

Další ředění nemrznoucí kapaliny není vhodné, hrozí totiž zamrznutí. Obecně je vhodné využít směs odolnou teplotám do -25 až -30 °C. Není však rozhodně od věci nechat si svoje auto zkontrolovat a zjistit, do kolika stupňů náplň chladiče nezamrzá. Správná frekvence výměny kapaliny je zhruba každé tři až čtyři roky. Na včasnou výměnu nezapomínejte, zamrzlá kapalina v chladiči může vést až ke zničení celého motoru.

„Mrholí, to vlhko padá k zemi
mrholí, mrholí, mrholí
a nějak divně je mi…“

Také na vás pravidelně každý podzim padá splín, chandra, sklíčenost či melancholie stejně jako na Waldemara Matušku v jedné z jeho nejslavnějších písní? Vůbec vám nemusí být divně, pokud svou pozornost věnujete i nemrznoucí směsi v ostřikovačích. Kapalina by měla odpovídat teplotě, která venku panuje. V našich zeměpisných šířkách si v praxi většinou není problém vystačit s tou do -20 °C. Nejlépe je mít ji připravenou na dolití vždy u sebe. Má-li váš vůz ostřikovače světlometů, spotřeba kapaliny je totiž značná. Čisté sklo umožňující adekvátní výhled z vozu je nejen otázkou komfortu řidiče, ale především bezpečnosti. S tím souvisejí i spolehlivě fungující stěrače. Pokud přimrznou, velmi snadno podlehnou mechanickému poškození. Zkontrolujte si stírací gumičky, zima je totiž v tomto ohledu nemilosrdná. Jestliže jsou již opotřebené, před zimou je vyměnit zaručeně musíte. Nejlépe je však z preventivních důvodů jedenkrát ročně měnit rovnou celou stírací lištu.

„Kolony aut krok sun krok, bo silničáři ta jak každý rok
su překvapení velice, že sníh jim zasypal silnice“. Je to možná poněkud zvláštní klimatický jev, ale v zimě zkrátka sněží a „to mokré bílé svinstvo padá mi za límec“. A nejen za límec a na silnice, ale také na auta. Odstranění sněhu z povrchu vozu je důležité především z bezpečnostních důvodů. A nejde jen o vás, kteří vozíte zbytečně těžké „čepice“ sněhu na střeše, jde i o ty, kteří jedou za vámi a jimž neustále hrozí, že jim takováto „nadílka“ přistane na čelním skle. O to hůř, pokud je zledovatělá. Ale i velká dávka prašan může s nezkušenými řidiči pěkně zamávat. Přitom zbavit se jej je otázka pár minut. K jeho odstranění vám bohatě postačí obyčejný smetáček. Sám o sobě sníh autu nijak nevadí, jde totiž o čistou vodu. Problematická je sůl, jíž se ošetřují zimní silnice. Lak je proto nutné chránit voskem. Jen málokterý motorista má však zájem podstupovat ruční voskování. Očistu vašeho vozidla během zimní sezóny tak za vás hravě vyřeší myčka. Před navoskováním nezapomeňte na opravu škrábanců na laku, což zvládnete sami se speciální korekční tužkou. Účinnou ochranou je i nástřik podvozku. Vyplatí se i u starších automobilů, kde funguje jako preventivní opatření proti korozi. Před zanášením je vhodné chránit i disky kol, proto má smysl nanášet na ně vosk.

„Příteli chvátej SOS“

Jasně, na přítele spoléhá občas každý z nás. A nemusí to být zdaleka jen řidič rychlé záchranné služby nebo lékař, kdo vám pomůže z úzkých. Může to být zcela neznámý řidič, který vám poskytne pomocnou ruku, když nemůžete nastartovat. Představte si tu situaci: jste na horách, všude kolem plno sněhu, známí už dávno provětrávají své lyže na nedaleké sjezdovce, jen vy máte tu smůlu, že tu trčíte. Dovolat se jim nemůžete. Váš čtyřkolový miláček už dávno pozbyl všechna lichotivá jména, jimiž jste jej dříve láskyplně nazývali. Potvora jedna, ani neškytne. Vaše zkřehlé ruce otevírají kapotu a vy bezradně postáváte nad autem a hledáte příčinu. Že by baterka?

V průběhu zimních měsíců akumulátor o svou kapacitu přichází. Pro ilustraci: při -20 °C může úbytek činit dokonce až 50 %. Připojit se k tomu může i vliv oleje, jehož viskozita je při nízkých teplotách nedostatečná. Výsledek se hned projeví na špatném startování. Proto je dobré v průběhu zimy baterku nabít. U těch moderních to postačí jednou, nicméně pokud ve vozidle máte baterii starší, která již sfoukla čtyři (startovací) svíčky na svém narozeninovém dortu, nabijte ji. Teda ne, že byste ji měli zmlátit (beztak je vymlácená až hrůza), ale s pomocí nabíječky ji dobijte. Klidně i dvakrát. Také tento úkon zvládnete sami. Pokud teprve hodláte nabíječku akumulátorů zakoupit, počítejte (u těch nejlevnějších) s částkou přibližně kolem 600 Kč. Jestliže je váš akumulátor opravdu již starší a jeho kondicí si nejste jistí, raději se na něj nespoléhejte a nebojte se investovat do výměny preventivně. Průměrná životnost akumulátoru činí přibližně pět let.

Pokud se vám přes všechny rady přece jen podařilo podcenit péči o baterii, startovací kabely budou neocenitelnou pomůckou a řešením pro chvíle nejtěžší. Vybírejte ideálně takové, které mají co největší průřez vodiče v kabelu, nejlépe měděném. Platí totiž, že čím větší průřez, tím snáze auto nastartujete. Měděné vodiče zase zaručují vyšší kvalitu oproti hliníku, který se poměrně snadno láme. Ani hliníkové profily potažené tenkou vrstvou mědi nejsou optimální, vykazují výrazně nižší účinnost.

„Zima, zima, zima všude je veliká, všude sníh,

všecko led na tři zámky zamyká….“ A ještě jednou paní Hana Zagorová. Vzpomeňte si na ni, až se budete marně, znova a znova dobývat do zamrzlých dveří vozu. O rozmrazovacím spreji zde řeč již byla, ale nemusí to být jen zámek, co promění váš vůz v nedobytný hrad. Také gumové těsnění ve dveřích či v oknech, když přimrzne, může být zdrojem velké zábavy. Hlavně těm lidem, kteří vás sledují při opakovaných pokusech zdárně se probít do interiéru vozu. Nedopřejte jim takové škodolibé potěšení a pryžové těsnění natřete ještě předtím, než udeří obávané mrazy, silikonovým olejem. Kdo si nechce kupovat žádné speciální přípravky, vyzkoušet může rovněž obyčejnou Indulonu.

V zimě o legraci věru není nouze. Už jste si zkusili na zledovatělé vozovce nasadit sněhové řetězy? Že vám nebylo zrovna do smíchu? No bodejť. Tak snad dáte za pravdu odborníkům, kteří tvrdí, že nejspolehlivějším typem, který vás nezradí ani v extrémně náročném terénu, jsou ty ocelové. Tekuté sněhové řetězy berte spíše jako jakousi nouzovou alternativu. Chemické sněhové řetězy se navíc vyznačují i nižší životností. A pozor, rozhodně nezanedbávejte nácvik manipulace s nimi. Vyzkoušejte si nasazení řetězů nanečisto doma v klidu. Je poměrně nepříjemné zjistit až v mrazu v horách, že zkrátka netušíte, jak si s řetězy správně poradit.

„Žít jako kaskadér“

nemusíte. Natož jezdit v počasí, kdy by ani psa nevyhnal. Před začátkem zimní sezóny si zkontrolujte všechna světla – přední, zadní, brzdová, blinkry i ta v interiéru. Dnes se tento úkon poněkud opomíjí a faktem je, že například kvůli xenonovým výbojkám prostě musíte zavítat do servisu. I nastavení halogenových světlometů by měl provádět odborník a není radno se o to pokoušet ve vlastní garáži. Náhradní žárovky patří v současné době do povinné výbavy a jejich výměnu by měl řidič zvládnout sám. Myslete nejen na osvětlení vozu, ale také na sebe. Do výbavy se hodí i ruční svítilna. Svoje využití zcela jistě najde za sychravého počasí a v období časného stmívání.

„Deset tisíc kilometrů v Mogulu mám,

že mi hrozí zadření, vím,“ zpívá zodpovědný šofér Ivan Mládek a má naprostou pravdu. Přestože sezónní výměna oleje povinná není, lze říci, že pro chladnější období je vhodný spíše olej s tekutější konzistencí. Někdy se také jeho výměna doporučuje z toho důvodu, že v novém oleji se vyskytuje méně rozpuštěných částic, které jsou příčinou vyššího odporu při startování. Výměnou je zaručeno spolehlivé mazání i při velmi nízkých teplotách. Standardní interval pro výměnu oleje v motoru činí 15 000 km nebo jeden rok.

„Jaké máte klima, to je vaše, táto, vina…“

A ještě jednou Ivan Mládek, kterému nebylo lhostejné, co dýchají kladeči lina.

Na tom, co dýcháme uvnitř vozu, záleží náš jízdní komfort. Vydýchaný těžký vzduch v uzavřeném prostoru může být jednou z příčin nebezpečného mikrospánku. Mohlo by se zdát, že klimatizaci v zimě nepotřebujete a ke slovu přijde spíše topení, tudíž se o ni není nutné zajímat. Ale i v zimě je dobré klimatizaci občas spustit, doporučuje se přibližně jedenkrát týdně. Je to proto, že do systému se s náplní klimatizace současně dostává i strojní olej. A ten funguje jako mazivo pro kompresor. Pokud bychom klimatizaci zapnuli až s prvními horkými dny, bude kompresor zprvu běžet „nasucho”, čímž mu zaručeně neprospějete. Celý článek o tom, jak se o klimatizaci starat a jak ji čistit najdete zde: Jak a proč čistit klimatizaci v autě?