Honda Civic 9. generace (2011-2016) – poselství třetí galaxie

Magazín Honda Civic 9. generace (2011-2016) – poselství třetí galaxie

Když v roce 1981 v éteru poprvé zazněla píseň Třetí galaxie, kterou nazpíval Michal David, málokdo tušil, že jde o původní italskou skladbu, která vznikla spoluprací skladatele Alexandra Bigazziho a populárního zpěváka Umberta Tozziho. Stejně tak jen hrstka lidí věděla, že se po světě tou dobou prohání již druhá generace japonského auta Honda Civic. Většina z nás se o její existenci dozvěděla až prostřednictvím kultovního televizního seriálu. Jako blesk z čistého nebe ovšem zapůsobil až příchod generace osmé v roce 2005. My se dnes koukneme na zoubek jejímu přímému potomku – Hondě Civic 9G.

Spadla z oblakov? Ne, obšťastňuje nás již pěknou řádku let

Deset generací, to není jen tak, to je moře času. To už se téměř blíží dlouhému panování našich Přemyslovců, jejichž historická vláda nad českými a moravskými zeměmi končí vraždou Václava III. ve 14. generaci roku 1306. Jasně, porovnávat lidský život s existencí auta může někomu připadat přitažené za vlasy, nicméně devět pokolení je i ve světě automobilů obdivuhodný kousek. Ale zkusme se posunout zpět na start, kdy to všechno vzniklo a kdy Honda prudce sešlápla plynový pedál a vyjela dobrodružství vstříc.

To se musíme vrátit do roku 1972, kdy Honda představila první generaci modelu Civic. Původně šlo o dvoudveřové kupé, posléze se na trhu objevil i třídveřový hatchback. Ano, právě takový, jaký se mihnul v legendárním seriálu Nemocnice na kraji města od znalce lidských duší a geniálního autora (nejen) televizních příběhů Jaroslava Dietla. Mnozí pamětníci si ještě vzpomenou na Josefa Abrháma v roli záletného doktora Blažeje a na jeho stříbrnou Hondu Civic, jíž oslňoval (kromě jiných) i spanilou sestřičku Inu, ztvárněnou herecky poněkud topornou Andreou Čunderlíkovou.

První generace Hondy Civic znamenala pro japonského výrobce, do té doby pověstného hlavně produkcí motocyklů, nečekaný prodejní průlom. Japonský výrobce se jím úspěšně etabloval i na zahraničních trzích a vykročil (či spíše vyjel) ze stínu malých motorů, které do té doby tvořily většinu jeho portfolia. Koneckonců 15 milionů exemplářů modelu Civic, které automobilka prodala během existence prvních sedmi generací, není zas tak malé číslo.

Jako UFO z Roswellu

Devátá generace se nejprve poměrně skromně (jak už je tomu u Japonců dobrým zvykem) představila jako prototyp „americkým imperialistům“ v únoru 2011 v rámci detroitského autosalonu ve verzích sedan a kupé. Dlouho se čekalo na praktickou verzi kombi – na evropských silnicích objevila až v roce 2014 pod názvem Honda Civic Tourer.

Evropská premiéra Hondy Civic 9. řady se odehrála před zraky návštěvníků Frankfurt Motor Show v září roku 2011. Karosářské provedení typu kompaktní pětimístný a pětidvéřový hatchback si rychle získalo velkou oblibu. Zejména zabodovalo mezi čtenáři populárních vědeckofantastických románů. Její vzhled totiž připomíná létající prostředek Marťanů, s nimiž, pokud by seděli v Poslanecké sněmovně, chtěl kdysi Jiří Paroubek, bývalý předseda vlády schvalovat „… ty zákony, které jsou potřeba ve prospěch této země, lidu této země.“ Někdy mám pocit, že někteří mimozemšťané v Parlamentu už dávno sedí.

Vzhled hatchbacku je už od osmé generace pojatý vskutku velkoryse. Tehdejší novinka přišla jako blesk z čistého nebe a řada motoristických novinářů o ní psala jako o zjevení. Ovšem zjevení v pozitivním slova smyslu, tedy žádné zjevení svatého Jana, ale občerstvující překvapení.

Apokalypsa se nekoná ani v případě deváté řady. I ta si najde spoustu příznivců, které svým vzhledem zaujme. Ale stejně tak najdeme i velký počet odpůrců, kteří autory vozu prokleli až do dvacátého pokolení. Futuristické křivky Hondy, které zůstaly zachovány i u deváté řady, lze buď bezmezně obdivovat nebo nesnášet, natolik jsou kontroverzní. Ale na to už jsme si tak nějak zvykli, že recenzenti návrhářům nových vozů vytýkají buď přílišnou připosr.. (chci říct nedostatek odvahy popustit uzdu fantazii) anebo výsledek jejich práce s despektem označují za fakt hustej nářez. Aneb kdo chce hůl být, psa si vždycky najde.

Za bezmála čtyřletým vývojem Hondy Civic 9G stál tým konstruktérů, složený převážně z inženýrů z domovského Japonska vedených Mitsuru Kariyou, nicméně závěrečné zkoušky a samotná výroba probíhaly v anglickém Swindonu.

V deváté generaci si designérský tým předsevzal zachovat sportovního ducha vozu předchozí generace a zároveň mu měl dodat více elegance a praktičnosti. I v případě deváté řady neustále ve vzduchu visí zmínka o tom, že připomíná létající talíř na čtyřech kolech. Ve srovnání se svým předchůdcem se tento zástupce vozů nižší střední třídy dočkal mírných obměn svých vnějších rozměrů. Současná čísla 4300 x 1775 x 1440 mm znamenají prodloužení o 45 mm a zvětšení do šířky o 10 mm. Stylově prosklená střechy, kterou lze pořídit za příplatek, sice výšku vnitřního prostoru vizuálně zvětšuje, ale pozor, abyste nenarazili na strop (svých možností) – Honda Civic 9G je totiž ve skutečnosti o 20 mm nižší než její předchůdce.

Na prudce klesající přídi najdeme pro Hondu už v zásadě typické prvky v podobě světlometů, které jsou tvořeny projektorovými čočkami s xenonovými výbojkami (u stupně výbavy Executive).

Z hlediska designu bychom neměli opomenout ani originální trojúhelníkové mlhovky vpředu, jejichž optický protipól tvoří stejně tvarované koncovky výfuků vzadu.

U verzí se vznětovým motorem se objevuje uzavíratelná mřížka chladiče, což přispívá ke zlepšení aerodynamických vlastností. S koeficientem odporu vzduchu c_X 0,27 jde o údajně nejvíce aerodynamické auto ve své třídě.

Nekonvenčně pojatou zadní část pak předělují horizontální prvky, jimž dominuje dělené zadní okno a integrované přítlačné křídlo. Spoiler se zabudovaným brzdovým světlem vytváří spojnici mezi zadními světlomety. Společně se zapuštěnými zadními klikami a svislými prolisy po stranách patří mezi typické motivy, které podtrhují netradiční vzhled japonského vozu.

„Jsem kosmický sen, kosmický sen…“

Svérázné futuristické a nekonvenční ladění se Honda odhodlala implementovat i v interiéru. Pod předním sešikmeným sklem si připadáte jako Han Solo v kokpitu hvězdné lodi Millennium Falcon. Možná poněkud výše než jste zvyklí, ale pohodlná sedadla s kvalitním bočním vedením a ideálně tlustý věnec poněkud menšího volantu navozuje pocit, že Kesselský závod musíte zvládnout za 12 parseků.

„Proč vlastně jako řidič – pašerák lapím tak vysoko?“, proletí vám při startu hlavou. Inu, poněvadž v prostoru pod předními sedadly se nachází palivová nádrž o objemu 50 l. Tak co, ještě pořád je vám dobře? Nemáte pocit, jako byste seděli na kraji kráteru Yellowstonské kaldery? Nebo na sudu se střelným prachem? Ale není se proč bát, Honda Civic 9G je spolehlivé a bezpečné auto. V Euro NCAP testech, kterými prošla její faceliftovaná verze v roce 2012, získala stejný počet hvězd, jaký má v názvu jedna italská populární (jiní říkají populistická, ale čert to vem, suvenýr nebo suverén, vždyť je to jedno) strana.

Ano, i Hnutí pěti hvězd slibuje občanům státu, který se rozkládá na Apeninském poloostrově, především bezpečí. Bezpečí posádky leželo na srdci i konstruktérům Hondy Civic 9G. Také proto se řidiči a řidičky mohou spolehnout mj. na přední kotoučové brzdy s vnitřním chlazením a průměrem 282 mm i na celou řadu hi-tech asistentů jako např. ABS, EBD (elektronický systém rozdělování brzdné síly) či VSA, což je stabilizační systém vozidla.

Když už se usadíte na místo řidiče, nemůžete si nevšimnout, že displeje před vámi dodržují tradiční dvouúrovňové uspořádání, které je dobře známé už z předchozí generace. Jsou přehledně orientované a například digitální tachometr máte hned před očima. Jeho barevné podsvícení se efektně mění v závislosti na tom, jakou rychlostí a jakým stylem se právě řítíte mezihvězdným prostorem. Zelená znamená lehkou nohu, modrá zase dvěstě v městě a třista z místa. Tak nějak by mohl vypadat kosmický sen, jak o tom zpívá .. „…řekněme, paní Zagorová, je to milá holka .. „

Pod volantem našly své místo tradičně budíkově-kruhové ukazatele teploty chladicí kapaliny a množství paliva a také otáčkoměr. Jako v každém správném kosmickém plavidle ani zde nechybí palubní počítač s výstupem v podobě dotykového barevného multiinformačního QVGA LCD displeje doplněného navigací. Naštěstí žádný HAL 9000 ani jiný chytrý počítač to není a zobrazuje pouze hodiny, počet ujetých kilometrů za den, spotřebu paliva a venkovní teplotu. Vzpoura mozků v jeho případě určitě nehrozí.

Základní výbava označovaná jako S zahrnuje mj. asistenční systémy ABS a EBD, šest airbagů, výškově a podélně nastavitelný volant či elektrické ovládání oken. Komu to finanční možnosti umožňovaly, mohl s pomocí dalších stupňů výbavy (Comfort, Sport a Executive) dosáhnout na řadu technických vymožeností. Od elektricky ovládaných a vyhřívaných zrcátek přes rádio s CD a MP3, kožený volant, tempomat a zadní kameru s projekcí určenou k couvání až po bezklíčové zamykání a startování vozu či vyšperkovaný audiosystém s Bluetooth hands-free. Představivosti se meze nekladou.

Změny v konstrukci a nové tvarování čalounění stropu přinesly interiéru vozů deváté generace kvalitnější odhlučnění. Právě vysoká hlučnost byla příslovečnou Achillovou patou generace osmé.

Zvětšení vnějších rozměrů vozu oproti generacím předchozím umožnilo i velkorysejší pojetí vnitřku, který tak nabízí dostatek místa. Posádka si díky tomu může naplno užívat komfortu a celkem bez problémů se k ní vejdou i nějaká ta zavazadla. Pozemšťan Arthur Dent a mimozemšťan Ford Prefect by vám o pohodlném cestování mohli vyprávět celé světelné roky.

I z těchto důvodů přijde vhod kufr, jehož objem činí velmi pěkných 401 litrů. Další věci, které jsou pro vás při cestování napříč galaxiemi nezbytné, můžete nacpat do prostoru o objemu 76 l , který se nalézá pod podlahou.

Využitelnosti interiéru napomáhají i zadní sedačky. Jsou asymetricky dělené v poměru 60:40, charakterizuje je vysoká variabilita a jejich snadným sklopením získáte rovnou podlahu s délkou 1600 mm a šířkou 1350 mm.

Ve srovnání s předešlou generací si devítka polepšila i co do celkové kvality zpracování interiéru. Byť v interiéru se vyskytují rovněž měkčené materiály, středovému panelu vládne rukou pevnou a neochvějnou (podobně jako Anakin Skywalker, než o ni přišel) tvrdý matný plast.

Výkon hodný Hondy

Honda Civic v deváté sérii uvedla na trh řadu motorizací. Společné mají příznivou spotřebu a spolehlivost.

Základní benzinový motor 1.4 i-VTEC s rozvodem OHC má však jisté slabiny. Je nutné jej udržovat ve vysokých otáčkách, jinak z jeho dynamického projevu řidič určitě nebude příliš nadšený. Výkon 73 kW při 6 000 otáčkách opravdu není žádný zázrak, takže aspoň trochu vám může zvednout náladu průměrná spotřeba 5,5 l na 100 km. Základní motorizaci lze doporučit spíše klidným jezdcům, auto se prezentuje jako vhodný městský vůz, který solidně zvládá přesuny na kratší trasy.

To atmosférický benzinový motor 1.8 i-VTEC s proměnlivým časováním a zdvihem ventilů už je jiné kafe. Aspoň o kapku silnější. Při 6500 otáčkách za minutu z něj vymáčknete výkon 104 kW. Maximální rychlost japonského létajícího talíře 205 km/h také není k zahození, ovšem ve vyšších rychlost jeho výkon nijak nepřesvědčí. Nicméně plynový pedál reaguje ochotně a okamžitě a při jeho citlivém sešlápnutí alespoň nemáte pocit, jako kdybyste omylem šlápnuli na ropuchu, jak tomu bývá u některých vozů francouzské provenience. Na druhou stranu je pravdou, že svižnějšího pohybu automobilu si užijete zejména na okreskách; budete-li řadit častěji, možná se dočkáte i potěšení z jízdy. Naopak pohyb po dálnici už bude trochu nudný a sterilní.

Pokud koukáte na nějakou tu korunku a myslíte na čistotu životního prostředí, můžete využít funkce ECO Assist, která má svůj původ v hybridech Honda CR-Z a Honda Insight. Dohlíží na ekonomickou i ekologickou jízdu. Nejlepší na tomto systému je, že se dá – stejně jako funkce Idle Stop (neboli honďácký Start–Stop systém), která slouží pro vypínání motoru v klidovém stavu – jednoduše vypnout.

Obě zážehové jednotky se dodávají se šestistupňovou manuální převodovkou. Stejně tak jako překvapivě silný vznětový motor 2.2 i-DTEC, jenž poskytuje výkon 110 kW, nejvyšší točivý moment 350 Nm v rozmezí 2000-2750 min^{-1 a} zrychlení z nuly na 100 km/h za 8,3 s. Potěší i velmi příznivou kombinovanou spotřebou 4,4 l/100 km. I řazení je slušné a přesné, ale poněkud delší převody nejsou zrovna to, co by člověk od auta s vizáží vytrénovaného atleta očekával. U vozu opatřeného touto pohonnou je jednotkou je potřeba si při nákupu pohlídat přední zavěšení, které trpí pod jeho těžkou hmotností.

Jako poslední motor zmíníme naftový 1.6 i-DTEC s výkonem 88 kW při 4000 otáčkách za minutu. Je vybavený systémem vstřikování common-rail a na trhu se objevil v roce 2013. Je o celých 54 kg lehčí než jeho výše zmíněný naftový kolega, splňuje emisní normu Euro 6d a vůz jím opatřený dosahuje maximální rychlosti 207 km/h. Také on bývá nejčastěji kombinován se šestistupňovým manuálem. Ostatně automatických převodovek je na trhu jako šafránu; pokud na nějakou narazíte, bude to pravděpodobně jen pětistupňový automat se sekvenčním řazením, který se dodával k motorům 1.8 i-VTEC. Raději se mu obloukem vyhněte, je jen pro zlost: zvyšuje spotřebu a je celkově dost nevyladěný.

Obecně se stav ojetého dieselu bude odvíjet od toho, jak se s ním v minulosti zacházelo. Proto se vyplatí spíše sázka na mladší auta. I se 100 000 najetými kilometry představuje Honda Civic 9G dobrou volbu. V budoucnu by vám neměla přinést větší problémy a provoz vám neprodraží. Dvojnásobný počet kilometrů je už s velkým otazníkem a spíše se můžeme přiklonit k názoru, že se takový nákup moc nevyplatí.

Na vzduchovém polštáři

Jízdní vlastnosti Hondy Civic deváté řady se opírají o kvalitní tlumení nerovností (a to navzdory poněkud tužšímu podvozku), o tichý chod motoru i o celkově příjemný pocit z řízení. Na skvělé ovladatelnosti se výrazně podepsaly kapalinou plněné silentbloky, které nově nahradily původní pryžové. Je jen škoda, že konstruktéři opustili koncepci nezávislého zavěšení zadních kol a vsadili na jednoduchou nápravu se zkrutnou příčkou. Vepředu zůstal zachován systém vzpěr typu McPherson. Pokud si chcete vychutnat opravdový komfort svezení, nešetřete na kvalitních pneumatikách, vůz se vám za to bohatě odmění lepšími jízdními vlastnostmi.

9G – to není jen extrémní přetížení. To je výzva!

Vzhledem k tomu, že se ve většině případů nebude jednat o fleetové vozy, můžete být víceméně bez obav z hlediska historie auta. Hondy jsou v zásadě bezproblémové, podvody se stočeným tachometrem se dějí výjimečně. V základu nepotěší leckdy chudší výbava, ale třeba palubní počítač nechybí v žádné alternativě. Spolehlivost si udržuje i v segmentu ojetin, novým majitelům se však doporučuje z hlediska servisu nezanedbat včasnou výměnu oleje, optimálně po 15 000 km nebo v ročním intervalu.

Devátá generace Hondy Civic osloví všechny potenciální kupce, kteří preferují spolehlivé a bezpečné auto s neotřelým designem. Mezi jeho další přednosti patří kvalitní motory, velký kufr a vysoká variabilita uspořádání vnitřního prostoru. Pokud se zrovna nechystáte zlomit rychlostní rekordy nebo soupeřit v řidičských dovednostech se Sebastianem Vettelem, může se stát Honda Civic vaší životní láskou, s níž snadno překonáte zemskou tíž.

Klady/výhody

– nadčasový design
– dobře dávkovatelné brzdy
– největší kufr ve své třídě
– nápadité sklápění a vyklápění zadních sedadel
– ideální rozložení pedálů

Zápory/nevýhody

– špatný výhled šikmo vlevo před vůz přes silný sloupek a dozadu přes zadní dělené okno
– menší výběr v autobazarech a vyšší ceny ojetin
– chudá základní výbava
– slabý motor 1.4 i-VTEC