V přehledu automatických převodovek (AP) jsme naposledy skončili u hydromechanické. V posledním dílu seriálu o automatických převodovkách vám představíme zbývající typy a také vám řekneme, na co si dát při koupi vozů s automatem pozor.
Mechanická AP se montuje převážně do sportovních automobilů. Její součástí je tzv. suchá spojka (tzn. že spojka není ponořena v olejové lázni) a řadící páka již není propojena mechanicky s převodovkou; v autě pak zcela chybí spojkový pedál. K řazení jednotlivých stupňů dochází automaticky a bez použití spojky. Ta slouží jen při startu. Jinak ji řidič (stejně jako řadicí páku) nepoužívá, vše je řízeno elektronikou počítače, který dokáže řadit rychleji než člověk. Z tohoto důvodu nedochází k poklesu tahu motoru a ztrátě výkonu. Tento typ AP patří k těm nejméně rozšířeným.
Robotické a mechanické převodovky se dvěma spojkami získaly konečnou podobu díky spolupráci koncernů VW a Borg-Warner. Volkswagen pro ně užívá obchodní název DSG (z něm. Direktschaltgetriebe nebo angl. Direct Shift Gear). S vývojem pozadu nezůstali ani další – dnes již spříznění – výrobci: Porsche přivedlo na svět AP s označením GETRAG a Audi zase S-Tronic.
Základem mechanické dvojspojkové AP je technologie, která využívá systém dvou paralelně uspořádaných převodovek. Převodovky se nacházejí uvnitř DSG a nahrazují hydrodynamický měnič točivého momentu. Jsou ovládané dvojící spojek – jedna slouží k řazení sudých rychlostních stupňů, druhá k řazení těch lichých. Jedna z nich se spíná a druhá současně rozpojuje, tzn. že činná je vždy jen jedna z nich. Díky této technologii je změna převodu stupňů neuvěřitelně rychlá. Navíc použití suchých spojek u sedmistupňové DSG se pozitivně projevuje i na výrazné úspoře paliva. Na trhu najdeme vozy jak se šestistupňovou, tak ze sedmistupňovou převodovkou. Mezi vozidla s převodovkou DSG najdeme například Audi TT, Kia cee’d, Volkswagen Golf, Volkswagen Passat, Škoda Superb, Škoda Yeti, ale i Bugatti Veyron. Vždy samozřejmě záleží na konkrétní pohonné jednotce.
Šoféři aut s převodovkami typu DSG mohou zvolit některý z předdefinovaných jízdních režimů (např. standardní, sportovní nebo Tiptronic). A právě změnu stupňů během jízdy v některém z režimů mohou někteří z řidičů považovat za málo citlivou a nekultivovanou.
Další nevýhodou těchto převodovek jsou nákladné a složité opravy v případě poruchy.
Variátory neboli variátorové automatické převodovky (CVT – Continuously Variable Transmission) jsou bezestupňové převodovky s plynulou neboli spojitou změnou převodového poměru mezi vstupní a výstupní hřídelí. Na rozdíl od klasické stupňovité převodovky variátory nemají převodové poměry dopředu pevně nastavené, nýbrž využívají velmi velkého rozpětí od nejlehčího po nejtěžší převod. Konstrukce variátoru tak teoreticky umožňuje nekonečný počet převodů.
Ani variátorové AP nemají hydrodynamický měnič; místo něj nejčastěji zajišťuje přenos kroutícího momentu klínový pás (řemen) umístěný mezi hnacím a hnaným kuželovým bubnem (řemenicí). Dále existují variátory toroidní a také variátory používající k přenosu kroutícího momentu speciální lamelový řetěz. Ty známe z modelů automobilek SEAT a Audi pod jménem Multitronic; Subaru si zase nechalo patentovat označení Lineartronic. Kromě těchto uvedených automobilek najdeme variátory v japonských vozech (Honda, Nissan, Toyota Avensis) a také v motocyklech, skútrech a čtyřkolkách. Patrně největší výhodou variátorových AT je maximální využití točivého momentu, a to již při velmi nízkých otáčkách. Navíc u nich nedochází k žádnému prokluzu ani tření. Ve srovnání s klasickou převodovkou je variátor nenáročný na údržbu. Nevýhodou je naopak jeho kratší životnost.
Jak už to na světě bývá, tak každá věc má svůj rub i líc a každá výhoda je vyvážená nevýhodou. Nejinak je tomu u automatických převodovek:
20.12.2016 12:52:11